Říkal: Jsem Július Satinský, nesmrtelný

7. února 2003

Je to malá role, beze jména, v titulcích má název starý pán. Ale nedá se přehlédnout. Dostal ji Július Satinský. A právě rozšafný pán ze slovensko-českého snímku Kruté radosti, který se včera představil v pražské premiéře a od 13. února vstoupí do českých kin, se stal poslední filmovou postavou slavného herce.

„Představil se mi slovy - Jsem Július Satinský, nesmrtelný. A já mu to uvěřil,“ vyznal se režisér filmu Juraj Nvota. „Kdosi výstižně řekl, že když Satinský zemřel, bylo to podobné, jako kdyby spadla celá jedna čtvrť Bratislavy. Tak veliký okruh lidí jeho smrt zasáhla,“ připomněl smutný závěr loňského roku.

Kruté radosti jsou příběhem plným něhy, úsměvu a citu. Ale při natáčení už lidé kolem Satinského museli vědět o jeho nemoci. Připouštěli si vůbec, že s ním pracují možná naposled? „Já na to myslel každý den, každičkou chvilku,“ přiznal Ondřej Vetchý, který v Krutých radostech hraje jednu z hlavních rolí.

„Točil jsem s ním dvakrát, před lety v Krejčíkově Prodavači humoru, pak jsem ho dlouho nepotkal. Tím šťastnější jsem byl, když jsme se znovu sešli. Byl moudrý, vtipný, velkorysý, přestože sám věděl určitě nejlépe, jak na tom je. Každý den jsme společně posnídali lahev červeného vína, které tak miloval. A já vděčně vychutnával každý okamžik, který jsem mohl strávit s ním,“ vypráví Vetchý.

Se scenáristkou filmu Scarlett Čanakyovou si prý Satinský dával červené víno pro změnu k svačině. „Žertoval sice, ale když jsme se bavili déle, ozývala se v jeho slovech i stopa smutku,“ míní autorka příběhu. Producent Marian Urban zase přidal historku, jak Satinskému roli v Krutých radostech nabízel. „Omlouval jsem se mu, že máme skromné prostředky. Čtvrt hodiny mi vykládal, jak by mělo vypadat natáčení za profesionálních podmínek, a poté dodal: Ale já vím, že u nás to takhle nejde, jsme na Slovensku. Juraje Nvotu mám rád, pro kamarády to přece s radostí udělám. A udělal,“ popisuje producent Satinského nehvězdné chování.

Jednu z hlavních ženských rolí má v Krutých radostech režisérova manželka herečka Anna Šišková, nositelka Českého lva za výkon v Hřebejkově filmu Musíme si pomáhat. „Měli jsme štěstí, že tak nenápadnou roli vůbec přijal. Ale Július Satinský byl velkorysý. A navíc byl prostě rád, že bude s námi,“ vypráví Šišková. „To bývá někdy důležitější než sama práce i její výsledek. A ta nálada, kterou vytvářel svým

Kruté radosti SR/ČR 2003
režie	Juraj Nvota
námět a scénář	Scarlett Čanákyová
kamera	Jan Malíř
hrají	Táňa Pauhofová Ondřej Vetchý Milan Mikulčík Anna Šišková Csongor Kassai Julius Satinský
hudba	Lubica Salamon-Čekovská
délka	104 minut
žánr	hořká komedie
Kruté radosti - premiéry
kina	13. února 2003

vyprávěním, pohoda, kterou šířil kolem sebe, byla nejkrásnějším zážitkem.“

Satinský své nemoci nepodléhal, nedával najevo strach, naopak tvrdil, jak poslouchá lékaře i léčitele, zkrátka choval se tak, že prý herečku ani ve snu nenapadlo, že by se nemusel uzdravit. „Až když jsme se viděli po čase, lekla jsem se, jak ho choroba změnila. Přesto se tvářil vesele a trval na tom, že se o Vánocích musíme sejít. Objali jsme se. Bylo to naše poslední objetí,“ lituje Šišková.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Film Kruté radosti však uchovává Satinského osobnost tak, jak ji diváci znali a milovali - v podobě bodrého pána s chytrými průpovídkami, který s požitkem vychutnává dobré víno, zvěřinové hody i tichou chvilku s rybářským prutem, zatímco okolo zuří vášně, lásky a zrady těch mladších. „Na Slovensku se film už promítá a stal se jednou z nejúspěšnějších domácích novinek za poslední tři roky. Po dobách, kdy slovenské snímky téměř nevznikaly a na ty vyvzdorované se nechodilo, vrátily Kruté radosti naději i majitelům kin. Ovšem ve srovnání s Českem je na Slovensku návštěvnost kin obecně několikanásobně nižší i na zahraniční hity,“ vysvětluje Nvota. Ač za kamerou debutoval úspěšně, neví prý ještě, zda si film zopakuje, nebo se vrátí k divadlu: „Nemusím to naštěstí řešit. Buď něco přijde, nebo ne.“

Režisérova dcera Dorota Nvotová si nedávno zahrála v českém filmu Děvčáko, kde jejího otce představoval Ondřej Vetchý. Její kamarádka Táňa Pauhofová, která se brzy objeví i v české pohádce Čert ví proč, hraje v Krutých radostech ústřední postavu - a shodou okolností také dceru Ondřeje Vetchého. „Nevadí mi, že jsem zase dělal tatínka, aspoň jsem ji nemohl vnímat jako ženu. A beztak mě při natáčení hlídal můj kokršpaněl Barča,“ vnesl Vetchý do vzpomínání na Satinského nakonec trochu veselejší tón.