K rocku prostě jeho vizuální stránka patří skoro stejně jako ta čistě hudební. Skoro každý, kdo v této hudbě něco dokázal, také "nějak vypadal". I na základě svojí image nasbíral fanoušky (a pochopitelně, v tak výrazně maskulinním žánru, zejména fanynky), díky fotografiím se prodávaly a prodávají jeho desky.
Proto k rockovému světu neodmyslitelně patří i zdánlivě druhořadý propagační materiál jako nejrůznější podpisové karty, plakáty, kalendáře. A také obrázkové knihy. O dvou rockových legendách, které jako jedny z nemnoha slaví úspěch od šedesátých let dodnes, vyšly v poslední době u nakladatelství Slovart v češtině velkoformátové publikace.
Tu o Keithovi Richardsovi s názvem Život rockera napsal jeden z nejrenomovanějších amerických hudebních publicistů Bill Milkowski, který je sice proslulý především v jazzovém světě, ale jeho záběr sahá mnohem dále. Autorem knihy o Eriku Claptonovi, nazvanou prostě Ilustrovaný životopis, napsal někdejší redaktor Melody Makeru a mimořádně pilný autor knih o rockové hudbě Chris Welch.
V případě obou knih, i přes renomé jejich autorů a fakt, že jejich informace lze brát vážně, ovšem platí, že text je v nich víceméně "do počtu". Už proto, že autobiografie obou kytaristů mají mnohem intimnější vypovídací hodnotu a to, co by jako publicisté a kritici autoři teoreticky mohli uplatnit, tedy kritický názor, v tomto typu knih prostě nemá místo.
Ale to není vůbec podstatné. Oba autoři procházejí životy a kariéry svých objektů seriózně a jistěže zajímavě. Jak by také jinak, když jde o životy a kariéry jedoucí na oné příslovečné horské dráze slávy a úspěchů na jedné straně a divokého životního stylu plného drog na straně druhé. Ale málo platné, málokoho, kdo o Richardsovi a Claptonovi ví víc než základní slovníkové heslo, nějaká informace překvapí.
Vizuální stránka obou knih, to je něco jiného. U Richardse je dbáno především na jeho portréty a momentky z koncertů i zákulisí. Jeho odjakživa drsný zevnějšek s neodmyslitelnou cigaretou na snad většině fotografií, je ztělesněním rockové image, která právě v něm dostává možná největší žijící ikonu všech dob.
Kniha o Claptonovi je naopak jakousi přehlídkou celé popkulturní estetiky, která se ke kytaristovi váže. V knize jsou reprodukovány obaly desek, plakáty, vstupenky na koncerty, je zde i řada fotografií Claptonových bluesových idolů, ale také jeho oblíbených kytar.
Eric Clapton v roce 1969 v Kodani (z knihy Chris Welch: Clapton - Ilustrovaný životopis)
Keith Richards s Anitou Pallenbergovou (z knihy Život rockera)
Richards a Clapton jsou v lecčems dvě strany téže mince. Zatímco první z nich se neváhá nechat zblízka vyfotografovat s nehty jakoby právě vytaženými z hlíny a i na reklamních fotografiích potahuje z balené cigarety způsobem, jakým se inhalují zcela jiné esence než tabák, Clapton vykazuje po celou svou dráhu, i v těch nejdivočejších dobách, rysy téměř metrosexuála. Vtip oné "jedné mince" je však v tom, že oba vypadají zatraceně dobře.
