Víme to z jeho několika návštěv v České republice včetně té poslední na loňském ročníku festivalu Colours Of Ostrava. Jeho tamní vystoupení se odehrálo pouhý den, resp. dva po dvou koncertech v Budapešti, jejichž sestřih nyní vyšel na živém albu Bona Makes You Sweat.
Zdroje Bonovy hudby jsou tři: jazzová fusion, které se vyučil u svých někdejších hlavních "principálů" Joea Zawinula a Mikea Sterna, podnět africké lidové hudby, kterou má nesmazatelně v genech, a latinské rytmy, kterými výrazně probarvil zejména své sólové album Tiki z roku 2005 a z nějž hraje na živém albu několik skladeb.
Místy se dotýká skoro hranic čistého etna, třeba ve vyloženě africké a capella zpívané písni Samaouma. Jindy výrazné, skoro až fanfárovité melodie kláves a trubky výraz posouvají k zjemnělému, ale vždy velmi vkusnému, dokonale profesionálnímu, ovšem nikdy chladně odlidštěnému "jazzovému popu". A když zahraje sambu (jako je O Sen Sen Sen), rázem jako by se posluchač octl na karnevalu v Riu.
Koncertní nahrávka má jednu velkou výhodu: posluchač si může vychutnat veškeré nuance, kterých jsou i ty zdánlivě nejpřímočařejší Bonovy skladby plné a které v rozjetém klubu či na open air festivalu poněkud zanikají. To se týká zejména křehkých komorních skladeb (např. Kivu), ve kterých dominuje Bonův neuvěřitelný, co do výšek až sférický zpěv, ale i jazzová instrumentální sóla (třeba Zawinulova Indiscretions).
Richard Bona je velký, ale "nevlezlý" showman, o což jsme při pouhém poslechu koncertní nahrávky sice poněkud ochuzeni, ale v první řadě je to vynikající hudebník a kapelník, který ve svém sextetu shromáždil muzikanty, kteří dokáží se stejnou radostí proplouvat různými vodami jako on sám. A to je jeho velké vítězství.
Richard Bona: Bona Makes You Sweat
vyd. EmArcy/Universal, čas 64:07
hodnocení iDNES.cz: 80 %
