Melancholik, který právě vydává třetí album Keys To The World, je výtečným vypravěčem příběhů "o lásce, smrti a o všem, co je mezi tím", jak jednou řekl.
Ashcroft nemá tak hebký hlas jako Chris Martin z kapely Coldplay. Avšak styl, zaměřený na pomalejší písně, mají oba zpěváci podobný.
Ostatně právě Coldplay pozvali Ashcrofta na festival Live 8 v Londýně a zahráli si s ním jeho dosud nejslavnější píseň Bittersweet Symphony (s vypůjčeným motivem od Rolling Stones).
Když ji Ashcroft zpíval, byl hlavou kapely The Verve, na kterou v Británii vzpomínají ctitelé psychedelického rocku. Píseň pomohla albu Urban Hymns (1997) k sedmimilionovému prodeji, ale The Verve se pak rozešli.
Do nového milénia vstoupil Ashcroft sólovou deskou Alone With Everybody (2000), na kterou navázal titul Human Conditions (2002).
Cesta k Ashcroftovi nevede přes vycizelované zvonivé tóny. To dokážou Codplay. Ashcroft své melodie vždycky trochu pošpiní, v prvé řadě svým sametově havraním hlasem.
"Zakráká" si v ostřejší úvodní skladbě Why Not Nothing?, ale jinak se rád noří do svých zasmušilých melodií přichucených tu smyčci, jindy rozostřenými kytarami či klávesami. A nálada jeho písní člověka prostě lapí.
