Stejně jako americký Huck má nejlepšího kamaráda, jistého Joea Purcella, který podobně jako Tom Sawyer - vyrůstá v takzvané slušné rodině, byť povahou je spíše rošťák. A rovněž tady se, jako ostatně ve všech "dobrodružných čteních pro kluky", vyskytuje postava typu maminčin mazánek a šprt, to jest Philip Nugent. Zde však veškeré shody končí.
Řeznickej kluk není ani náhodou knihou pro mládež, kterou si se zalíbením a nostalgií prolistují i dospělí. Hrdina Francis nepatří mezi spolehlivé vypravěče, třebaže by jím chtěl být; sám říká, že "němý lidi mají na dně břicha díru, a přesně tak jsem se teď cítil i já". Jeho narušená mysl není schopna rozlišovat snové, či naopak strašlivé vidiny od reality.
Jeho vyprávění je roztříštěno do nespočtu fragmentů, přičemž se často - tak, jak to odpovídá protagonistově trysku v mysli - rozbíjí i uvnitř odstavců. Na rozdíl od Hucka nepopisuje skutečnost tak, jak ji vidí oči nezatížené dobovými předsudky a konvencemi, nýbrž tak, jak ji vnímá, nebo si dokonce představuje "šílený básník". Nepokouší se sám sebe ani okolí pochopit či vysvětlit; od chvíle, kdy do jeho života vpadne paní Nugentová, stane se pro něj ztělesněním všeho zla a ostatní obyvatelé městečka pak jen o něco pasivnějšími účastníky spiknutí. Mladý Brady už stačil projít snad všemi hrůzami, které život skýtá, a tak není divu, že mezi "krásný věci" řadí kromě hrajících si dětí jen pomerančovou oblohu.
Paralelně s vlastním dějem, jenž se odvíjí od matčina pokusu o sebevraždu přes její následnou sebezáhubu, otcovu smrt způsobenou alkoholem, práci na jatkách, pobyt v polepšovně vedené duchovními, opakované útěky a ztrátu posledního blízkého člověka, přítele Joea, až po vraždu paní Nugentové a uvěznění v blázinci, paralelně s tím vším probíhá jakýsi děj vnitřní. Ten se odehrává uvnitř Francisových myšlenek a vizí a je samozřejmě do značné míry určující. Francis totiž neobyčejně ostře vnímá a jeho fantazie se spádem událostí uvolňuje - klevetící skupinku dam nejprve humorně vidí jako "ženskou se třema hlavama", nicméně později dokáže číst i za zády vyřčené či vůbec nevyřčené názory pokrytců v městečku. Ty nejvýrazněji zastupuje právě paní Nugentová. V momentě, kdy Francis nabude přesvědčení, že celou Bradyovic rodinu označuje Nugentová za prasata, a navíc to byla právě ona, kdo mu odlákal přítele Joea, tehdy ztrácí Francisova divoká imaginace, přiživovaná komiksy a televizí, jakoukoliv kontrolu. A jeho konání je otřesné.
Zůstává jen zčásti zodpověditelnou otázkou - a to nejen díky úmyslně nejasným přechodům mezi "bděním a sněním" hlavního hrdiny -, nakolik je tento vývoj hlavního hrdiny determinován nepřátelským prostředím a nakolik obrazy, které si sám vytváří. Ale určitě o něco lépe mu porozumíme, položíme-li se do hrdinova proudu vědomí. Právě jím jsou filtrovány i veškeré časové a místní reálie, jež slouží coby znepokojivé matné pozadí: komunisti, Chruščov, kubánská krize, nejrůznější narážky na význačné irské revolucionáře a politiky... A obdobně zamlžený je i finální obraz románu: nachází si Francis konečně nového kamaráda, anebo je to jen další toužebná vidina? Obálkou jsme začali a jí také skončeme. Cituje též Neila Jordana, režiséra filmu Hry na pláč.
Jordan nedávno McCabeův román kongeniálně zfilmoval; do role zjevující se Panenky Marie obsadil kontroverzní zpěvačku Sinnead O'Connorovou, čímž v katolických kruzích vzbudil značnou nelibost. Nelze však popřít, že Jordanova verze Řeznickýho kluka si zaslouží tutéž mimořádnou pozornost jako McCabeova předloha.
Patrick McCabe: Řeznickej kluk. Přeložila Sylva Ficová. Host, Brno 1999, 190 stran, náklad neuveden, cena 209 korun.
