Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Režiséra Pitínského marné zápolení se slepicemi

  1:00aktualizováno  1:00
Hra Nože ve slepicích skotského dramatika Davida Harrovera, již do svého repertoáru přibralo pražské Divadlo Na zábradlí, patří k nejúspěšnějším britským divadelním počinům 90. let. Syrový příběh z blíže neurčené skotské minulosti je podáván jednoduše, útržkovitě, na první pohled téměř primitivně.
Mladá venkovská žena si začne po náhodném setkání s písmáckým mlynářem uvědomovat svůj odstup od „zahnojených hlav“, mezi které nakonec zařadí i svého dříve obdivovaného muže, obecního oráče. Když navíc zjistí, že manžel ji podvádí, společně s mlynářem jej zavraždí (vesničanům namluví, že uprchl), poté však odmítne odejít s mlynářem do města a rozhodne se vést svůj život i hospodářství nezávisle a sama.

To podstatné se odehrává spíše na okraji příběhu. Jde tu v první řadě o tápavě udivené objevování světa, uvědomování si sebe sama a schopnosti dávat věcem jména - jde o to nezůstat trpným objektem mechanického běhu věcí. Text je navíc zahuštěn erotickou symbolikou a nedořečenými, záměrně kostrbatými úvahami, poukazujícími k myšlenkovému úběžníku celé hry - pátrání po tom, co přesahuje samozřejmé, bezmyšlenkovité přebývání.

David Harrower:
Nože ve slepicích

Divadlo Na zábradlí, Praha

Překlad David Drozd
Režie Jan Antonín Pitínský
Scéna Tomáš Rusín
Kostýmy Katarína Hollá
Dramaturgie Ivana Slámová
Premiéry 5. a 6. dubna
Režisér J. A. Pitínský se tentokrát téměř nepustil do scénického čarování, spíše spolu s výtvarníky připravoval půdu pro herecké kreace. Scénograf Tomáš Rusín navrhl jednoduchý bílý prostor s výraznou šikmou plochou zaplněnou stylizovanými klasy (mezi nimiž se proplétá hlavní hrdinka, opakovaně přirovnávaná k poli). Mlýn symbolizuje monotónní zvuk mlýnského kola či shora spouštěná masivní prkna, výhrůžně kontrastující se zbytkem scény.

Takové pojetí ovšem vyžaduje herce, kteří dokážou takto nabídnutý prostor využít. Jejich úloha je o to těžší, že nemá smysl Harrowerovy postavy odehrát s rutinním psychologickým realismem, který by celou hru redukoval na triviální mordýřskou historku. Je nezbytné vytvořit dostatečně výrazné typy a zároveň zachytit i „spodní proudy“, jichž si hrdinové nejsou vědomi, ačkoli jsou pro jejich konání určující. Všechna tato úskalí se bohužel podařilo úspěšně zdolat jen Magdaleně Sidonové: její Mladá žena nejenže přesvědčivě projde vývojem od naivní plačtivé dívenky k sebevědomé osobnosti, ale především z ní v kritických výstupech vyzařuje vnitřní rozlomenost a vášnivý neklid, jenž ji opakovaně nutí učinit další riskantní krok. Alternující Petra Špalková postavu k neprospěchu věci drobí, více rozehrává detaily a z celkového hlediska pak působí podstatně méně věrohodně.

Ještě hůře bojují se svými rolemi oba muži. Bohuslav Klepl se očividně nevyrovnal s tím, že byl obsazen proti svému fyzickému typu i hereckému naturelu; jeho William Hřebec zcela postrádá upocené chlapáctví i neochvějnou jistotu sebestředného primitiva. Obdobně mlynář Gilbert nemá v podání Ivana Řezáče charizma či alespoň tajemství, které by odůvodnilo, co k němu Williamovu ženu zpočátku tolik přitahuje a proč ji zároveň tak děsí.

Právě po herecké stránce působí inscenace rozpačitě, nedotaženě, jako by si protagonisté občas nebyli příliš jisti, co vlastně chtějí hrát. Pitínský má pro podobně otevřené a zároveň zemité předlohy letitou slabost a již vícekrát dokázal, že s nimi umí pracovat. Tentokrát se však právě tyto vlastnosti Harrowerova textu, jeho syrovost a nedořečenost, staly hlavním kamenem úrazu. Řečeno bez okolků, přes některé silné okamžiky (především v obsazení s Magdalenou Sidonovou) se nepodařilo najít způsob, jak sugestivní, avšak zároveň obtížně uchopitelnou a podle obvyklých kritérií málo dramatickou hru převést do výrazného divadelního tvaru.

Ivan Řezáč a Petra Špalková v inscenaci Nože ve slepicích.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Manéž Bolka Polívky slaví 55. dílem třicet let od svého vzniku
OBRAZEM: Polívka natočil s Hartlem a Holišovou už pětapadesátou Manéž

Třicet let od vzniku prvního dílu své dnes už legendární Manéže natočil Bolek Polívka její pětapadesáté pokračování. Pod šapitó opět sezval umělce...  celý článek

Ze zkoušek ústeckého kusu Život je krásnej
RECENZE: Život je krásnej. I přes ty problémy s početím či odpor k sexu

Krásní lidé žijí krásné životy. Někdy se jim ale stane, že ten pocit nemají. Tak uvádí ústecké Činoherní studio svou nejnovější premiéru, kterou je autorská...  celý článek

Tomáš Töpfer a Dagmar Havlová v představení Lev v zimě
Nemám tak krásné modré oči jako O’Toole, líčí Töpfer svého Lva v zimě

Tři bratři toužící po koruně, lstivá zhrzená manželka. To vše musí ve hře Lev v zimě, kterou proslavil i film s Peterem O’Toolem, řešit stárnoucí král Jindřich...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.