Dogma 95Dogme 95 (v překladu Dogma 95) je filmařské hnutí, jehož manifest sepsali v roce 1995 dánští režiséři Lars von Trier, Thomas Vinterberg, Kristian Levring a Søren Kragh-Jacobsen. Cílem skupiny byl návrat k jednoduchosti filmu a soustředění se samotný příběh a postavy. V desateru nazývaných Slib čistoty, které hnutí definovalo, mimo jiné stojí, že režisér nesmí být uveden v titulcích. |
Zároveň popřel, že by se radikálním myšlenkám, které Dogma 95 diktovalo, vzdaloval proto, že by se s přibývajícími léty zklidnil.
"Správně jste mi připomněli, že mám na krku čtyřicítku a mé mládí už je nenávratně pryč. To ale nemá s proměnami mé tvorby vůbec nic společného. Film Kdy se muž vrací domů je hravý, úsměvný a prosluněný, protože jsem ho takový potřeboval mít. Byl jsem v období, kdy jsem to tak prostě zrovna cítil," vysvětloval režisér s tím, že Dogma 95 je hnutí, které bylo velmi extrémní a agresivní, "což není stav ducha, který by člověk dokázal mít dlouhodobě".
Zmínil také, že paradoxně až teď, po patnácti letech, znovu cítí, že by si potřeboval k "dogmatové filozofii" odskočit. "Před dvěma týdny jsem dokončil film, který má k Dogmatu asi nejblíž ze všech snímků posledních deseti let. Je temnější, komornější a herci v něm nemají kostýmy. "To je ale taky všechno, ryzí Dogma to není," upozorňuje Vinterberg.
Dánsko je země hobitů
Sympatický tvůrce, kterého si publikum zamilovalo hlavně díky - ve své době revolučnímu - snímku Rodinná oslava, si také neodpustil rýpnout do své vlastní země.
"Dánsko je taková malá země malých hobitů a když vyčníváte, je to špatně. Filmaři to v Dánsku nemají jednoduché, zvlášť když si vymýšlejí věci, jako bylo Dogma 95," stěžoval si Vinterberg a když byl upozorněn, že v sále sedí i zástupci dánské ambasády, hbitě reagoval: "Já jsem samozřejmě na svou zemi hrdý. Dánsko je krásná a přívětivá země... Jen dokáže být někdy pěkně drsná."
Radši o holkách než o Wendersovi
Pořadatelé také na Vinterberga prozradili, že je velkým přítelem druhého z VIP hostů, Wima Wenderse. Samotnému Vinterbergovi se ale do hovoru na toto téma příliš nechtělo. "Nechcete se ptát radši na české holky?" reagoval na otázku iDNES.cz, která se týkala vztahu dvou výjimečných režisérů.
Nakonec z něj ale něco přece jen "vylezlo". Před patnácti lety v Mnichově mu prý právě Wenders předal jeho první cenu. "Dostal jsem ji za absolventský film a byla to pro mě obrovská pocta. Potom jsme se potkávali na festivalech a stali se z nás přátelé. Pokaždé si máme o čem povídat, i tady máme," řekl Vinterberg, pro něj je Wenders údajně jeden z nejdůležitějších tvůrčích vzorů. "Vyrůstal jsem v osmdesátých letech, takže i na Wendersovi," prohlásil.
Berman mu předpověděl průšvih
Zároveň zavzpomínal ještě na další filmovou legendu, švédského režiséra Ingmara Bergmana. "Setkal jsem se s ním krátce po premiéře Rodinné oslavy. Ptal se mě tehdy: A už víš, co natočíš příště? - No napadá mě tohle a tohle a tohle, je toho spousta, odpověděl jsem mu. - Tak to bude průšvih," kontroval Bergman. A měl pravdu. Následující film byl katastrofa," přiznal Vinterberg s tím, že si následně ověřil, že čím menší má člověk možnosti, tím lepší snímky točí. A on měl prý možností až příliš.
Některé z nich ale byly údajně i úsměvné. "Krátce po Rodinné oslavě za mnou začali přicházet s tím, jestli bych nenatočil 'něco ve stylu dogmatu'. To mi přišlo absurdní: právě proti tomu, aby film lpěl na formě a stylu, jsme Dogmatem bojovali, a oni pak chtěli dokonce i ´dogma reklamy´, neuvěřitelné!" vzpomínal Vinterberg.
"Vlastně jsme nechtěně vytvořili módu, na které se svezla spousta lidí. V Dánsku je na trhu dokonce i speciální dogma nábytek či zeleninový koš. Je to legrační," usmíval se Vinterberg, pro kterého je i z toho důvodu Dogma 95 minulost. Vzrušující minulost.
