Tak to dělají všechny – sám název opery napovídá, jak dopadne příběh o zkoušce věrnosti, kterou na popud zkušeného našeptávače připraví svým snoubenkám dva mladí muži. Martin Čičvák touto inscenací prožívá svůj pražský operní debut, zatím spolupracoval s činohrou Národního divadla.
Cosi fan tutte je komická opera – ale poskytuje důvod ke smíchu?
Humor libretisty Lorenza da Ponteho je nesmírně rafinovaný a inteligentní a Mozartův ještě víc. Způsob, jakým tvůrci nechají dva páry procházet příběhem a jakým kladou vedle sebe jednotlivé situace, je neobyčejně vtipný. Ale je to ironie a sarkasmus a ten může být někomu blízký, zatímco někdo jiný má rád spíše něco hrubozrnnějšího. Takový humor tu nenajdeme, naopak je to humor velmi kultivovaný a vyzrálý. Přirovnal bych ho k pozdnímu Woodymu Allenovi.
Dva mladíci si v přestrojení vzájemně svedou dívky, nakonec se všichni usmíří. Jaké hlubiny se podle vás skrývají za touto alegorickou "školou milenců"?
Příběh ve skutečnosti končí tragicky, happy end je pouze zdánlivý. Na počátku jsou tu dívky, které jsou přesvědčeny, že s mužem, jemuž obětují své panenství, zůstanou do konce života. To není banální. Jenže na konci se zpívá, že šťastným je ten člověk, který se neřídí srdcem, ale rozumem. Dívky se naučí prohnanosti, naučí se v životě takříkajíc plavat. Páry se rozpadnou a už není cesty zpět.
Pro měšťanskou společnost 19. století byla zápletka tak nepřijatelná, že dokonce docházelo ke změnám textu, a tím i celého smyslu díla. Nemá dnešní doba paradoxně blíž k mentalitě rokoka než předminulého století?
Dnes je nejen všechno možné, ale všechno existuje vedle sebe. Devatenácté století pochopitelně nemohlo akceptovat fakt, že se v opeře zničí prazáklad dobré rodiny, že se rozpadne její zdravé jádro.
Jste především činoherní režisér. Nakolik činohra ovlivňuje vaši práci v opeře?
V opeře sice musím občas nějaký svůj nápad vypustit, třeba proto, třeba proto, aby zpěváci v těžkém hudebním momentě viděli na dirigenta, ale jevištní situace se musí stavět stejně jako v činohře. Když se vystaví dobře, tak funguje, jenom trvá déle, protože čas v opeře plyne jiným tempem. Základem divadla je temporytmus, a když ten selže, tak selže i režisér. V opeře je naštěstí temporytmus daný. Takže mám o jeden stres méně.
