náhledy
Festival Respect o víkendu slavil vstup mezi dospělé. Jeho osmnáctý ročník se trochu ohlížel, vystoupily na něm z větší části soubory, které na něm v minulosti hrály. Vlastně se jednalo o takové „best of Respect“. A diváci všemožných národností i barev pleti to ocenili nadšením.
Autor: Barbora Hrdá
Festival v sobotu zahájil italský kytarista a kytarář Paolo Angeli se svojí roztodivnou "frankensteinovskou" kytarou, nástrojem o osmnácti strunách a s mnoha dalšími udělátky.
Autor: Helena Kočmídová
Portugalská zpěvačka Lula Pena je také poměrně osobitá, hodně "perkusivní" kytaristka. Ve výrazu svých působivých písní na pomezí fada a šansonu jako by nesla všechnu tíhu světa.
Autor: Helena Kočmídová
Poprvé za sobotní odpoledne diváky roztančila anglická zpěvačka indického původu Susheela Raman. Její styl už je vlastně globální. Pokud se posluchač na orientální prvky vyloženě nesoustředí, vlastně ho na tomhle dobrém popu nic nezarazí. Skvělá nadžánrová hudba.
Autor: Helena Kočmídová
Festivalové absolutorium si ovšem letos jednoznačně odvezl domů do Mali zpěvák Salif Keita, který vystoupil s relativně malou a hlavně s akustickým zvukem (africká "harfa" kora) pracující kapelou. Keita nepotřeboval přesvědčovat o pěvecké ekvilibristice, jeho projev byl vlastně velmi klidný, energie byla vnitřní, ale o to silnější.
Autor: Helena Kočmídová
Závěrečnou "tancovačku" prvního dne obstarali jihoafričtí Abavuki s marimbami, perkusemi i dechy. Předvedli sympatickou "divočinu", ale po vrcholném zážitku se Salifem Keitou už prostě "byli až druzí".
Autor: Helena Kočmídová
Prosluněné nedělní odpoledne rozjeli mezi diváky a vyloženě po africku americké legendy world music míchané s jazzem The Pyramids.
Autor: Barbora Hrdá
Když se pak přemístili na pódium a elektrifikovali se, sice měli volnější rozjezd, po několika minutách ale veteránská kapela dokázala o stálé životnosti free jazzu, namixovaného s africkým zejména rytmickým myšlením hravě přesvědčit.
Autor: Helena Kočmídová
Francouzský mužský sbor Lo Cor de la Plana, zpívající v zapomenuté okcitánštině, nepotřebuje víc než hlasy a perkuse. A přitom...
Autor: Helena Kočmídová
...kdyby se udělovala cena v nevypsané soutěži, kdo z účinkujících roztancoval nejvíc diváků Respectu, Lo Cor de la Plana by zřejmě měli vítězství v kapse bez rozmýšlení.
Autor: Barbora Hrdá
Atomsféru naopak zklidnili a jaksi "zintelektualizovali" Spiro, kteří v podstatě hrají reichovský instrumentální minimalismus s výrazem anglických folkařů.
Autor: Helena Kočmídová
Hlavní hvězdy neděle byly stejně jako headliner předešlého dne z Mali. Tato hudebně mimořádně úrodná země má mezi svými nejslavnějšími vyslanci také pár Amadou et Mariam. Přes etnické hábity a samozřejmé africké melodie se co do energie vlastně jednalo o čistě rockové vystoupení, které by zabralo na jakémkoli festivalu.
Autor: Helena Kočmídová
A zatímco se nad areálem Ladronky poprvé toho dne začala stahovat těžká mračna, osmnáctý Respect zakončili od podlahy maďarští Romové Parno Graszt. Tančilo se jako v tušení apokalypsy. Více namístě by ale bylo spíš očekávání dalšího ročníku u nás naprosto unikátního festivalu.
Autor: Barbora Hrdá