Demi Moore byla na Berlinale tak neodolatelná, že si ji musel vyfotit i její vlastní manžel

Demi Moore byla na Berlinale tak neodolatelná, že si ji musel vyfotit i její vlastní manžel | foto: Reuters

Reportérka z Berlinale posedmé: holčička Demi a bačkora Pitt

  • 0
Do sedmého dne Berlinale jsem se probudila s truchlivou myšlenkou na to, co všechno nestihnu. Ne, nechystám se zemřít (i když stav, v němž se novinář po týdnu na mezinárodním festivalu nachází, se tomu smrtelnému blíží). Odjíždím.

Přijdu tak například o "Kulinarische Kino", které prý mívá naprosto jedinečnou atmosféru (o jeho sytícím efektu nemluvě). Nepotkám božského Lea, který se v Berlíně objevil neohlášeně kvůli nějaké své eko-akci (kolegyně do něj vrazila u hotelu Ritz a vůbec ji prý nenapadlo, že by to mohl být DiCaprio!).

Berlinale 2009 - DiCaprio

Taky si nevychutnám West Side Story na širokoúhlém plátně a nepřemluvím Garcíu Bernala, aby mi ten rozhovor přece jenom poskytnul... Když už jsme se tedy narodili ve stejný den, že... No a v neposlední řadě neuvidím Pitta s pizzou.

Číšník, za kterým jsem se poslední den zašla poníženě zeptat, říkal, že to není možné a že mu zřejmě Angelina musí vyvářet, protože takhle podezřele dlouhou "pizzapauzu" ještě neměl.

Festival Sundance 2009 - Gael García BernalBrad Pitt alias Button

Škoda že si nějakou pauzu nedala spíš Demi Moorová. Na festivalu způsobila humbuk, který se rozsahem blížil tomu ze včerejška. Ovšem s tím rozdílem, že na "nevadnoucí" Michelle nemuseli fanoušci čekat v mrazu a vánici. A že Demi, která si hrála na minimálně stejně nevadnoucí (ve filmu Happy Tears nosí pletené copy), neřekla novinářům už ale vůbec a lautr nic.

Berlinale 2009 - Demi Moore, Sarah Possey

Ostatně stejně jako zmíněná komedie režiséra Mitchella Lichtensteina: až na pár vtipných míst šlo v jejím případě spíš o zábavu na sobotní večer než o festivalový titul.

Berlinale 2009 - rudy koberecAle nešť. Náladu mi spravil plakát k Snídani u Tiffanyho, který jsem si odskočila koupit do blízkého Filmového muzea. A - přiznávám - taky pár úplně obyčejných míčků z měkké gumy, kterými zmrzlé kolemjdoucí častovaly hostesky z festivalového hitu Rage. Vzala jsem si červený a žlutý a až ve vlaku mi došlo, jak se mi těch sedm berlínských dní vrylo pod kůži. Červená a žlutá, barvy Berlinale. Ještě že už jedu domů.

z filmového festivalu

Glosář Terezy Spáčilové

Z Berlinale popáté: zrádná hromadná doprava a Woodyho pozadí

Tak Tildy se ti zachtělo, řekl Berlín a seslal na mě S-Bahn. Už už jsem si myslela, že se začínám orientovat v organismu zvaném Berlinale (a dost možná, že i ano). V čem se ale neorientuji určitě, je Berlín sám.

Z Berlinale pošesté: nevadnoucí kráska a homosexuál

Berlinale se probudilo a po lehkém pondělním útlumu začalo pulzovat, jak se na festival patří. Hlavní důvod měl blond lokny, pihy a pět křížků na krku. Michelle Pfeifferová přijela představit Miláčka, film Stephena Frearse Chéri, a najednou bylo všude narváno.

 
P.S.: Pro všechny, kdo by chtěli pokračovat v pizzovém dobrodružství s Bradem Pittem: jeho milovaná restaurace nese název Vino e cucina a nachází se na Alte Schönhauser Strasse 4. Jméno kadeřníka ovšem s dovolením neprozradím. Chutě se mění, ale kadeřníkům zůstáváme věrní. Příští rok zkusím jeho.