Kniha Není co závidět přináší příběhy obyčejných lidí, kterým se podařilo ze Severní Koreje uprchnout. Ilustrační foto

Kniha Není co závidět přináší příběhy obyčejných lidí, kterým se podařilo ze Severní Koreje uprchnout. Ilustrační foto | foto: AP

Není co závidět. Ceněné svědectví ze Severní Koreje je jako šílený film

  • 2
Americká novinářka Barbara Demicková pracovala pro deník Los Angeles Times, který ji vyslal na druhou stranu Pacifiku jako zpravodajku pro obě Koreje. Zatímco Jižní Korea je pro novináře na zmapování jednoduchá, přísně totalitní režim v té Severní nepouští nikoho.

"Západním novinářům byli přiděleni průvodci, jejichž úkolem bylo zabránit veškeré neautorizované komunikaci a zajistit, aby návštěvníci dodržovali předem pečlivě připravený program prohlídky monumentů," píše Demicková v předmluvě ke své knize nazvané Není co závidět.

V českém překladu právě vychází a dělá přesně to, co Pchjongjang zakazuje - přináší příběhy obyčejných lidí, kterým se podařilo ze Severní Koreje uprchnout.

Publikace je ideální pro pochopení tamních poměrů, souběžně přináší mrazivé svědectví. Je tu učitelka z mateřské školy, která v devadesátých letech měla své svěřence učit nehynoucí lásce k vlasti, přestože jí přímo ve třídě umírali hlady. Tamní propaganda je obrovská stejně jako gulagy, do nichž deportují "neposlušné" občany.

Desítky rozhovorů vedla autorka během sedmi let, v knize je převyprávěla tak, že by jeden každý mohl tvořit scénář k šílenému a silnému filmu, přitom je doplnila i množstvím faktů z národní historie, geografie i kultury. A má za ně už několik mezinárodních novinářských cen.