Reedic, tedy zcela nových, nikoliv druhých vydání knih, přibudou v beletrii každý rok desítky. Často s novou obálkou či ilustracemi. V případě starší cizojazyčné literatury pak nejlépe s revidovaným překladem. Albatros tak znovu oživil ságu o Harrym Potterovi nebo tvorbu Astrid Lindgrenové, nakladatelství Argo zase populárního Draculu a edice Česká knižnice Havlovy Hry nebo Kainarovy Básně.
Obálka knihy Pohřbený obr
Impulzem k vydání reedice mohou být ekonomické zájmy nakladatelství, tuzemská návštěva autora, premiéra filmu nebo nenadálý zájem o autorovo dílo, když například získá Nobelovu cenu, jako se stalo v roce 2017 spisovateli Kazuo Ishigurovi.
Je-li autor naživu, nakladatelství o právech k dílu vyjednává s jeho zástupci. Pokud je po smrti, činí tak s dědici práv. Majetková práva k dílu pak přestávají platit 70 let po smrti autora. Karla Čapka nebo Antoine de Saint-Exupéryho si tak dnes může vydat téměř každý. Nicméně pouze za podmínky, že bude dané dílo užito způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. A právě tento bod se mnohdy stává předmětem diskuse nejen v odborných kruzích, ale také na čtenářských fórech.
Srovnání u Draculy
Již několik let překladatelé upozorňují na nabídku nakladatelství Omega. To spadá pod společnost Knihy Dobrovský a část své produkce soustředí na vydávání tuzemských i zahraničních klasik. Za poslední roky to byla Kytice, Anna Karenina, Oněgin, Proměna, Pýcha a předsudek, Bílá nemoc nebo R.U.R.
Obálka knihy Tulák po hvězdách
Což o to, vydávat klasiky dává smysl – jsou to díla časem prověřená a jejich prodej je částečně zaručen seznamem povinné školní četby. Právě to by však mělo nakladatele zavazovat k patřičné zodpovědnosti. Jenže se tak mnohdy neděje. Profesionálové dlouhodobě kritizují Omegu, že staré překlady cizojazyčných děl, ke kterým byla uvolněna práva, a tudíž jsou zdarma, podle svého uvážení přepisuje bez patřičné odborné péče do „soudobé češtiny“.
Staré překlady však nejsou neomylné a je třeba je revidovat, aby se chyba nešířila dál, upozorňují překladatelé. Stalo se tak například u knihy Tulák po hvězdách, na jehož chybný překlad z pera Marie Maškové upozornil překladatel Viktor Janiš.
V současnosti je možné porovnat například vydání Draculy, které nabízí Omega a Argo. Druhé jmenované nakladatelství svou reedici od dalších odlišilo nejen luxusnější sametovou obálkou, ale také jazykovou revizí. Ta například z „původního“ rodu Sekelyů podle dnešního úzu dělá rod Šekelů. Pro některé maličkost, pro překladatele z profesního hlediska pochopitelně zásadní záležitost.
Zástupce Omegy Ondřej Pýcha uznává kritiku především starší produkce nakladatelství. „Více než dva roky pracujeme na úplně nové podobně našeho redakčního týmu, nových značkách a jsme si jisti, že došlo k výraznému zlepšení,“ říká. Úpravy jednotlivých děl nakladatelství nechává zcela v rukou odpovědného redaktora.
Obálka knihy Dracula
„Ten musí posoudit, zda bude využit starší překlad, zda bude upraven, či se rozhodneme přeložit titul úplně znovu. U některých textů opravdu neodpovídá jazyk moderní podobě, a je tedy nutné ho přiblížit současným čtenářům. Zde vzniká úskalí, kdy mohou být zásahy považovány za příliš zásadní. Nicméně se k nim vždy snažíme přistupovat s citem a náš nakladatelský tým neustále zlepšujeme,“ tvrdí dál.
Omega však není jediným kritizovaným nakladatelstvím. Obětí reedic se často stávají i pohádky, které se spíše z výchovných než jazykových důvodů přepisují do „vhodné“ formy. Stalo se tak například v případě Nejkrásnějších pohádek nakladatelství Rebo nebo Pohádek z edice Jupiter.
Diskusi mezi milovníky verneovek před lety vyvolaly i nové převyprávěné verze dobrodružných příběhů z pera spisovatele Ondřeje Neffa, Albatros si však za svým rozhodnutím stojí. Vydání dalších převyprávěných klasik ovšem neplánuje.
Záležitost vkusu
Diskutovat by se dalo i o úrovni obálek a ilustrací u jednotlivých reedic. Zde však primárně jde a vždy půjde o záležitost vkusu. Nakladateli nezbývá než doufat, že se právě tím svým trefí. Jde-li někdo kupovat nového Draculu s jasným záměrem utratit co nejméně peněz, dává smysl, že spíše sáhne po vydání od Omegy než Arga.
Překladatelé chtějí svá jména na obálkách knih. O peníze jim nejde |
To stejné bude platit obráceně – kdo jde za originalitou, asi nekoupí Draculu od Omegy. Velký boom s reedicemi způsobilo v roce 2014 uvolnění práv k oblíbenému Malému princi. Nakladatelství chrlila reedice, a tak se Albatros rozhodl situaci čelit po svém a vydal knihu v takzvané pop-up verzi.
S malými výjimkami se podle oslovených nakladatelství včetně Arga, Albatrosu, Omegy nebo Odeonu vydávání reedic vyplatí.
Nejzásadnější však je, aby čtenáři sami sledovali úroveň knihy, kterou si kupují. Ne vždy totiž musí odpovídat hodnotě původního díla. Panika však není na místě, stále se jde spíše o výjimečné situace. Jako v případě jakékoli jiné profese platí, že dokud budou převládat redaktoři, překladatelé či grafici, kteří svou práci neodbývají a knihám věnují patřičnou péči, situace se nezhorší. Pokud ano, čtenáři to velmi rychle poznají.
