Američtí fanoušci zůstali vlažní a kritikové před uznávanou tvůrčí sestavou nesrazili podpatky. Hollywood Reporter dal filmu Konzultant hodnotící známku třicet procent se slovy: "Je to průšvih." San Francisco Chronicle ubral na pětadvacet, Wall Street Journal dokonce na pouhých dvacet procent. Což je při takové četnosti velkých jmen v titulcích na pováženou.
Lhostejný hrdina
Jenže příslušní velikáni nebyli zjevně na pravém místě. Cormac McCarthy ve scénáři vyměnil výrazovou přesnost svých knih za slovní výlevy předstírající hlubokomyslnost. Jindy suverénní režisér Ridley Scott se ocitl v "zemi, která není pro něho" - na rozdíl od bratrů Coenů, kteří snímek podle McCarthyho textu Tahle země není pro starý rytmizovali svým černým humorem. A herci zosobňující obsazení snů pak logicky nevěděli, co si počít s hrdinou, který je nečitelný a publiku srdečně lhostejný.
Navíc si Konzultant zjevně hraje na uměleckou variantu filmu noir, ale prostřednictvím jediné metody: nastavovaného vyčkávání.
Vyprávění zahájí snad pětiminutová erotická konverzace Michaela Fassbendera a Penélope Cruzové pod prostěradlem, následovaná neméně dlouhým a neméně mnohomluvným zkoumáním diamantu, jejž titulní hrdina pro svou nastávající vybírá. Konzultant - spíše právní poradce - má totiž bohaté klienty pochybné pověsti.
Čekárna na bonmoty
Takže navzdory rafinovaným kudrlinkám jsme zpátky tam, kde se odehrává každá tuctová zámořská krimi, na půdě drogové historky s mexickým koloritem. Znovu se víří prach pouště, kudy se plahočí zubožení ilegálové za americkým snem, zatímco šéfové narkomafie si vychutnávají výstředně křiklavý blahobyt s polonahými kráskami a koktejly u bazénu. Mezi nimi uhlazený titulní hrdina, jenž tančí na hraně.
Ovšem i ty obnošené zábavy drogové smetánky obaluje snímek dlouhými meditativními dialogy přešlechtěného zla. Ondulování nicotnosti zahrnuje úvahy mužů, jak prý "ženy přitahuje morální dilema", tak dámské klábosení s průpovídkami typu "co je tohle za svět". Podobně nekonečný se zdá slovní popis vražedného mechanismu, ocelové smyčky, na jejíž vstup na scénu se rovněž čeká.
Co je platné, že v Konzultantovi hrají taková esa jako Brad Pitt, Javier Bardem nebo Cameron Diazová, když jsou odsouzeni k více či méně divadelnímu recitování více či méně literárních bonmotů. Pravda, některé pobaví - třeba anekdota vysvětlující, proč se Ježíš nenarodil v Mexiku. Nicméně figurky v modelové hře jsou všechny stejné, respektive stejně nezajímavé, a podle módní stylizace se chovají natolik nezúčastněně, že už ani nevzrušují, ba nudí.
Hranice žánru
Zkrátka ti dva, autor a režisér, se zrovna moc šťastně nepotkali. Zjevně měli ctižádost vytvořit jiný, existenciálně laděný, intelektuálně "vyšší" druh thrilleru, jenže bez prvku překvapení, neřkuli tajemství narazili na hranice zbanalizovaného žánru. Divák trpně vyčkává, nežli nálada zhoustne k výbuchu a kolečka osudovosti do sebe zapadnou, až mu spadnou víčka. A pokud je znovu zvedne, je mu dávno fuk, kdo přežije.
