Pěvkyně, která je na turné s pianistou Malcolmem Martineau, v Praze představila nové album Když mne stará matka, sestavené z písní českých autorů. Program recitálu doznal oproti nahrávce pouze menších obměn - například Ebenovy Písně k loutně nahradil cyklus Malé smutky od téhož autora.
Kožená je dnes vyzrálou, svébytnou umělkyní, pro niž je písňová tvorba parádní doménou. Od technických záležitostí je již odpoutaná.
Svým hlasem, znějícím nádherně v pianu i ve forte, dokáže vyjádřit rafinovanost a vtip (Schulhoff), romantickou vášnivost (Novák), křehkost dospívání (Eben), zemitou razantnost (Janáček), hlubokou citovost (Dvořák) i prostou líbeznost (Martinů). V přídavcích vybočila z "národního tónu" a zazpívala i Bartóka.
Co chybí k dokonalosti? Samozřejmě každý hlas má své limity, i nevelký mezzosoprán Kožené. Naše pěvkyně však patří k těm inteligentním a fantazií nadaným umělcům, kteří si z limitů učiní přednost.
Nutno ještě zdůraznit, že Kožená má vynikajícího klavírního partnera v osobě rodáka ze Skotska Martineaua. Svým tvůrčím a básnivým přístupem vystupoval do popředí jako individualita rovnocenná s pěvkyní.
Koncert, který se konal v rámci cyklu Hudba Pražského hradu, nebyl pouze uměleckou, ale též společenskou událostí. Proč ne. Kdo ví, z publika, které přišlo na Koženou (nebo "na Koženou"), třeba někdy vzejdou noví mecenáši opery.
