Každý, kdo Karla Bermana (1919-1995) viděl alespoň jednou na divadelním jevišti, nepochybně vzpomíná na jeho obrovské charizma. V době, kdy zdaleka nebylo samozřejmostí operní role kromě "odzpívání" také skutečně hrát, Berman v souboru Národního divadla vynikal svým hereckým (zvláště pak komediálním) talentem.
Kupříkladu velmi odlehčená silvestrovská představení Lazebníka sevillského se stala mezi operními fanoušky legendou - zvláště když se sešli na jevišti Berman jako Basilio a Eduard Haken coby Doktor Bartolo.
Tento rozměr umělecké osobnosti Karla Bermana nahrávka samozřejmě nereflektuje. Přesněji řečeno: herecký rozměr se samozřejmě citlivě a vyváženě odráží i do Bermanovy pěvecké interpretace, nicméně vizuální rozměr tu není přítomen. Přesto o výjimečných kvalitách Karla Bermana album vypovídá přesně.
Pohnutý i šťastný osud Karla Bermana
Narodil se v roce 1919 v Jindřichově Hradci v hudební rodině, roku 1938 začal studovat pražskou konzervatoř. Od roku 1943 pro svůj židovský původ prošel několika koncentračními tábory včetně Terezína (zde působil ve vězeňském divadle), Osvětimi a Dachau. Konzervatoř dokončil až po válce, po několika mimopražských angažmá nastoupil roku 1953 do Národního divadla, jemuž byl věrný až do konce kariéry. Vytvořil zde více než tři tisíce rolí a jako režisér nastudoval osmdesát představení. Karel Berman byl činný i jako hudební skladatel, operní libretista, překladatel a pedagog. V roce 1993 získal cenu Thálie za celoživotní dílo, zemřel o dva roky později. |
Výběr obsahuje některé z Bermanových skutečně životních rolí, v první řadě Leporella z Mozartova Dona Giovanniho (pochopitelně slavná árie Madamina, zde jako jediný titul v italském originále), dále zmíněného Basilia z Rossiniho Lazebníka sevillského (další velký operní "hit", árie o pomluvě), Dona Pasqualeho ze stejnojmenné Donizettiho opery (krásně zpěvná Cavatina), z opačného konce hudební historie pak Revírníka z Janáčkovy Lišky Bystroušky.
Bermanovi ovšem velmi dobře slušel vlastně každý repertoár, ve kterém mohl předvést nejen výbornou pěveckou techniku, ale i epický talent. To je případ jak obou položek z klasického ruského repertoáru (Glinkův Ruslan a Ludmila, Borodinův Kníže Igor), tak z českých operních "trvalek": Smetanovy Hubičky a Čertovy stěny a Dvořákova Jakobína, resp. Rusalky (samozřejmě klíčová Vodníkova árie o "ubohé Rusalce bledé" s navazujícím, resp. vloženým, svatebním pochodem Květiny bílé po cestě).
Je sice trochu komické, že album nese anglický název bez českého ekvivalentu a že všechny texty v bookletu jsou uvedeny nejprve anglicky a až poté česky, zvláště v kontextu toho, že s výše jmenovanou výjimkou jsou všechny árie zpívány česky. To je ale jen velmi drobná výhrada vůči jinak velmi zdařilému albu, k jehož kvalitě kromě nezpochybnitelného mistrovství Karla Bermana přispěl i kvalitní výběr a průvodní slovo Jiřího Černého.
Karel Berman: Operatic Recital
vyd. Radioservis, čas 73:57
