RECENZE: Na novém albu písničkářky Zuzany Homolové krev neteče

Bezesporu nejznámější slovenská písničkářka Zuzana Homolová svoje posluchače rozhodně nezahrnuje nadprodukcí. Právě vycházející album Ňet vekšeho rozkošu je teprve její páté v pořadí.

Zuzana Homolová | foto: archiv Zuzany Homolové

To skutečně není mnoho, uvážíme-li, že Homolová je na hudební scéně od konce 60. let. Poměrně dlouhé rozestupy mezi alby ovšem jejich kvalitě svědčí. Už proto, že se Homolová v mezidobích potkává se zajímavými muzikanty, kteří ji inspirují, což se pak v její tvorbě odráží.

Na všech předchozích albech měla Homolová výrazné aranžéry a producenty: Vladimíra Mertu, Jiřího Stivína, Vlastu Redla či Daniela Salontae z bratislavského progresivního dua Longital.

Trojka Z.H.: Ňet vekšeho rozkošu

90 %

Vyd. Slnko Records 2013

Nové album je ale v tomto ohledu jiné. Homolová tentokrát neměla ve studiu externí spolupracovníky, nýbrž je nahrála jako členka pevně fungující a koncertující kapely. Ta existuje pod názvem Trojka Z.H. a kromě zpěvačky ji tvoří kytarista Miloš Železňák, známý z nejrůznějších projektů v široké žánrové šéři od rocku přes blues po jazz, a houslista Samo Smetana. S ním Homolová spolupracuje už léta a právě on se zhostil i produkce nového alba.

Zuzana Homolová proslula zejména jako interpretka lidových balad. K ozdobám jejího repertoáru vždy patřily krvavé morytáty, zpívané jejím jemným dívčím hlasem, což vytvářelo až mrazivě nádherný paradox.

Trojka Z.H.: zleva Miloš Železňák, Zuzana Homolová a Samo Smetana

Na novém albu krev prakticky neteče – jeho tématem je láska, zejména ta fyzická, a její následky. Což je nepochybně velké téma lidstva odjakživa. Homolová ovšem vybrala lecjaké kuriozity, samozřejmě plné metafor a dvojsmyslů (občas navíc uvedených ve slovenských nářečích, což nám Čechům poněkud stěžuje srozumitelnost), a výsledek je rozhodně dost daleko od běžných folkloristických milostných kreací.

Což samozřejmě platí dvojnásob o hudební stránce věci, protože nejen sama Homolová, ale zejména její spoluhráči se pochopitelně nikdy nespokojí s nějakým neinvenčním obehráváním lidovek. Úpravy jsou kořeněny harmonicky, aranžérsky i použitím různých cizokrajných instrumentů.

Zuzana Homolová

Slyšíme ohlasy jazzu, zvláštní psychedelické plochy, ale i souzvuky až odkudsi z hloubi pohanských věků. A celý tenhle mišmaš přitom dokonale drží při sobě.

Jestliže předchozí album Zuzany Homolové Tvojej duši zahynúť nedám (2005) bylo hodnoceno jako její nejlepší, novinka mu velmi povážlivě dýchá na záda.