Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Neradi vstáváme a jsme šťastní. I o tom je Život v jednom dni

  20:38aktualizováno  25. července 20:38
Životu v jednom dni, střihovému "youtubovému" filmu z produkce bratrů Ridleyho a Tonyho Scottových, bývá často vyčítána líbivost a nedostatek "pravdy". Jako by pravda nemohla být hezká. Jako by bylo nežádoucí mít ze života radost.

V neděli 24. července tomu bylo přesně rok od chvíle, kdy lidé na celém světě uposlechli výzvy bratří Scottů a za pomoci digitálních kamer, kamerek či mobilů se jali dokumentovat den. Svůj den.

Obnášelo to natočit cokoli, co z něj chtěli předat světu, a bylo přitom jedno, zda šlo o banalitu či o "událost". Ostatně jak naznačuje snímek, který režíroval oscarový dokumentarista Kevin Macdonald, hranice mezi banalitou a událostí bývá povětšinou velmi, velmi vachrlatá. Respektive největšími událostmi se nakonec ukážou být právě ony banality.

Malé a velké věci

Někdo zaznamenal narození dítěte či žirafy, skok padákem nebo třeba žádost o ruku, prostě něco mimořádného, jiní naopak hledali krásu v každodenních všednostech, ať už šlo o čištění zubů, první holení, nákup nebo třeba pastvu ovcí vysoko v horách. Právě z důmyslného kombinování a skládání diametrálně odlišných výjevů, kterých lidé z celého světa naposílali přes čtyři tisíce, se přitom rodí dojem jedinečnosti každého z nich; jen naprostý cynik nepocítí při pohledu na bohatství lidské existence pokoru a úctu k životu.

Z filmu Život v jednom dni: první vlna

Z filmu Život v jednom dni: první vlna

Z filmu Život v jednom dni: první holení

Z filmu Život v jednom dni: první holení

Je přitom pozoruhodné, že jakkoli zní podobná slova pateticky, cesta, kterou se k nim dobereme, přes patos vůbec nevede. Jsou to spíš drobné impulzy, záblesky a mžiky, které v nás nenápadně živí znepokojení i úžas. Zjištění, kolik lidí na planetě ve stejné době prožívá něco, co je naplňuje, je až omračující. V podstatě tu lze omluvit o podobném efektu, jaký by mělo přistání UFO vedle našeho domu: tušili jsme, že na světě nejsme sami, ale tomuhle se říká důkaz.

Sláva skotské soudnosti

Měli bychom říct, že megalomanský projekt o všech barvách světa mohl klidně skončit uměleckým fiaskem - v lepším případě jako hezký videoklip o ničem, v horším naopak jako politicko-sociální propaganda.

Malérem zavání už jen přítomnost témat, jako jsou náboženství, válka v Afghánistánu či problémy třetího světa. Stačilo by, aby se jednomu z nich věnovalo jen o trochu víc prostoru než ostatním a z pestré mozaiky by se stal rázem pamflet. Nestane - i když by se dalo najít několik míst, kde k němu zbývá krůček.

Z filmu Život v jednom dni: létání v oblacích

Z filmu Život v jednom dni: létání v oblacích

Soudnost a cit pro míru se tvůrcům vyplatila nejen u politiky: vděčni za něj můžeme být také v emocionálně vypjatých momentech. Žena umírající na rakovinu, vyznání lásky či záběry z tragické Love Parade, při níž právě 24. července zemřely desítky lidí: to vše a mnohé další zpracovávají filmaři uměřeně a civilně. Kevin Macdonald navíc do dramaturgie a střihu vnáší hravou poťouchlost a skotskou přímočarost, jíž vyvažuje typickou ridleyovskou rozmáchlost (svatba dvou vtipkujících důchodců je nezapomenutelná).

Nikomu se nechce vstávat

Těžko vybrat okamžiky, které jsou takzvaně nejsilnější: silný je především dojem, který vzniká, když se opojný průlet denními zvyklostmi a rituály spojí s tepající hudbou Harryho Gregson-Williamse a Matthewa Herberta. 

Ve snímku je navíc zachována jakási pseudochronologie: začíná půlnocí a půlnocí i končí, přičemž "děj" postupuje od opileckých návratů domů a uzívané vstávání (zajímavé, jak je ranní nechuť vylézt z postele nadnárodní) přes uspěchané cesty do práce a práci samou až po večeře a uléhání s těmi, které máme rádi.

Z filmu Život v jednom dni: objet svět

Z filmu Život v jednom dni: objet svět

Z filmu Život v jednom dni: skok do neznáma

Z filmu Život v jednom dni: skok do neznáma

Do toho si tvůrci pomáhají tematickými celky (otázky - čeho se bojíte, co máte v kapse, co milujete) a v několika případech i chytlavými mikropříběhy.

Právě ty asi divákovu pozornost živí nejvíc: když už hrozí, že by ho pouhé hltání vjemů mohlo přestat bavit, objeví se "starý známý" aneb postava, kterou už jsme viděli. Peruánský chlapec, který v Limě čistí boty, žena, jež své blízké připravuje na fakt, že nejspíš zemře, a pak hlavně cyklista z Koreje ("jedno z které"), jenž už deset let brázdí svět na kole s jednoduchým cílem - ukázat, že hranice mezi národy a státy existují jenom na mapě.

Jejich příběhy fungují, protože se tváří nenápadně, i když nenápadné nejsou. "Takhle obrovské mouchy máme u nás doma, v Koreji," konstatuje nad hrnkem másaly korejský cyklista a oči se mu zamží dojetím. Absurdita výjevu nás dostane - slzy čekáme, ale ne v tak bizarní situaci, jako je pohled na topící se mouchu někde uprostřed Nepálu.

Šťastné bytosti

Odzbrojující jsou i slova, kterými reaguje na otázku strachu manžel umírající ženy: "Bál jsem se, že dostaneš rakovinu, a dostala jsi ji. Bál jsme se, že se ti rakovina vrátí, a vrátila se. Tak čeho bych se ještě mohl bát?" řekne prostě a nám dojde, že taková slova nemohl napsat žádný scenárista, ale jenom život. Jakkoli to zní jako fráze.

Z filmu Život v jednom dni: vstáváme

Z filmu Život v jednom dni: vstáváme neradi. Všichni.

Život v jednom dni prý není o životě. Kritici mluví o manipulativně poskládané koláži výjevů, které lidé pro kameru naaranžovali. Jenže může být vůbec život zachycený subjektivním okem (jakékoli) kamery autentický? A může být autentické to, co (opět subjektivně) vybere a pospojuje střihač ve střižně?

Otázkou proto není, jestli je Macdonaldův respektive Ridleyův film o životě, ale jestli je o něčem. A to je. O nás lidech. A mimochodem - není nad to zjistit, že jsme vlastně docela šťastné bytosti.

HODNOCENÍ iDNES.cz 80 %





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Trailer k filmu Milada
PRVNÍ DOJMY: Jistěže, Milada Horáková byla statečná. Ale co dál?

Pravda vítězí, stojí v závěrečných titulcích filmu Milada, věnovaného Miladě Horákové a „všem bojovníkům za svobodu“. Jan Masaryk, který se v něm také mihne, k...  celý článek

Ze seriálu Dáma a Král
RECENZE: Vzhled otrapy, instinkt dr. House. Proč pozlatit Matěje Hádka

Uvolněnější než lehce usedlý Kapitán Exner a zábavně mimoňský jako Rapl, aniž k tomu potřebuje vulgarity. Takový je titulní hrdina Matěje Hádka v seriálu Dáma...  celý článek

Viola Zinková a Petr Svárovský ve filmu Letní pohádka (1984)
Zemřela herečka Viola Zinková, babička ze Zdivočelé země

Ve věku 92 let zemřela herečka Viola Zinková, bývalá manželka divadelního režiséra Jana Grossmana. ČTK to oznámil její přítel Jan Šmíd. Působila v někdejším...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.