Český přepis originálního názvu Taking Woodstock je však lehce zavádějící. Jeho mladý hrdina totiž slavný koncert vlastně nezažil, ale vzal ho takříkajíc za svůj: pomáhal ho organizovat, aby hotýlek svých rodičů vyvedl z dluhů – a při tom urazil kus cesty k vlastní dospělosti.
Romantika a peníze
Kdo čeká hudební rekonstrukci, může se cítit zklamán, protože Lee sleduje zázemí Woodstocku – a to připomíná raný kapitalismus v Česku. Blízko polí, která vešla do dějin, leží ospalé, pusté a kýčovité letovisko bez hostů, zakleté do marnosti.
Každé projíždějící auto tu znamená událost; zbloudilý host uslyší "Do bazénu nelezte a peníze nevracíme", načež se ušmudlaná paní domu odkolébá zpět k televizi. Jedinečná postava by unesla samostatný příběh a Imelda Stauntonová ji hraje nádherně. V bance neprosí, ale útočí: "Přežila jsem Rusko, a vy mi nepočkáte s úvěrem? Máme jít coby Židi do plynu?" Nemůže prohrát.
V popředí však stojí její syn, jenž v poměrech buranského bezčasí zosobňuje marnou snahu cokoli rozhýbat. Bizarní nápady místních podnikatelů a jejich schůze mají téměř formanovský ráz. Vtip ještě násobí parta hladových avantgardních divadelníků ve stodole, jejichž nahá verze Čechovových Tří sester se dočká groteskní premiéry. Do téhle díry mladík zavede pořadatele festivalu, čímž Zapadákov změní od základů.
Potud nabízí vyprávění spoustu legrace s nádechem buřičského retra jako v Pirátech na vlnách; ale krom romantiky tu jde pěkně tvrdě i o peníze. S mrazivým smíchem Lee vystihl rozpolcenost malosti. Místní se bojí divných hippies, kteří "v noci budou znásilňovat dobytek", ale zároveň v jejich příchodu větří obchod. Šidí, šmelí, hamoní; ale ani organizátoři nejsou žádní nuzáci.
Jak se koncert blíží a hemžení přerůstá přes hlavu, nasadí režisér módní dělený obraz se souběžnými výjevy – zde však má účel i smysl. Zmatky houstnou, matka honí z křoví naháče, Liev Schreiber se nabízí coby "dámská" ochranka a černý humor vroubí úvahy, jak uzpůsobit jídelníček nedostatku záchodů či kolik lidí nepřežije, uhodí-li do pódia blesk – ale ono v srpnu bývá pěkně...
Zkrátka se hraje kouzelná, byť filmařsky nenápadná komedie o zaskočené vsi, jíž prošla historie včetně bizarních týpků a plamenných výzev: Spalte podprsenky! Ale divák logicky čeká na proslulé panoráma půlmilionového davu; zdrží ho odbočka k LSD s výtvarně zajímavými vizemi, které však viděl mnohokrát, a přeslazené vychvalování atmosféry, jež je beztak nepřenosná.
Pak konečně přijde magický pohled zdáli, na noční moře jednotné vlny a tisíců barev, odkud se Lee vrací k výchozímu bodu filmu i ke své věčné látce, totiž k rodině. Bohužel ke konci se film rozdrobí v dojímání a upatlanou výměnu poučných pravd mezi otcem a synem. Zažít Woodstock zkrátka není nejlepším filmem jednoho z nejlepších režisérů dneška, ale láskyplných šedesát procent mu patří a nostalgici deset procent navíc pochopí.
