Ale tentokrát nevyhrává jen přirozená volba vícegenerační rodinné zábavy místo rozdírajícího příběhu padlé školačky. Pokračování amerického animovaného hitu je prostě i lepší film, kdežto hraná prvotina Juraje Lehotského spíše následuje šablonu festivalové vlny.
Zataženo, občas trakaře (65 %)
V prvním snímku z roku 2009 se mladému vynálezci vymstil jeho objev: stroj chrlící z oblaků jídlo přivolal ničivé potravinové tornádo, pro animaci vyloženě vděčné. Což se v úvodu "dvojky" připomene, než nastoupí úlisný zlosyn a nové stadium minulé katastrofy, které musí hrdina s přáteli odvrátit: totiž proměna zbytků jídla v roztodivné bizarní živočichy.
Bláznivé? Jistě, ale také milé, pestrobarevné, svižné a vtipné vyprávění, ze kterého příliš netrčí ani 3D. Naopak brýle pro trojrozměrnou iluzi tu v nadsázce nosí i postavičky z trefně stylizované výzkumné firmy lákající na zaměstnanecké benefity zvíci Googlu. Žádný velký posun od minulé historky sice nenastal, nicméně docela postačí hlavní hračka, fantaskní krajina po zkáze a v ní bezmála hororový, šikovně animovaný Jurský park plný příšerek odvozených od potravin. I jahoda vyděsí, když koulí očima.
Navíc se hravost promítla do české verze, která si pro jednotlivá stvoření vymyslela názvy futranka, burgnatule, tacodýli či krimpanzi. Jazykolamy ve spojení s hýřivou výtvarnou podobou baví nejen děti.
Zázrak (50 %)
"Příběh patnáctileté dívky, která se dostane do nápravného zařízení, touží milovat, ale není jí to dovoleno." Distribuční popis Zázraku lze přeložit do věcného výroku z filmu "všichni na tebe kašlou". Počínaje matkou, která dceři přivede domů otčíma, a konče vyžilým ztroskotancem bloumajícím mezi dluhy a drogami, k němuž ve své osamělosti dívka naivně přilne.
Lehotský si byl však jistější v dokumentu Slepé lásky než teď v hrané historce, která dokumentárně syrový tón příliš vehementně předstírá. Když výchovný ústav, tak oprýskaný; když problémová chovanka, tak pod prášky; když jídlo, tak nevábná šlichta; když nemocnice, tak plná bezmoci stáří. Špína bídné ubytovny, ubohost garážového sexu, smutek spadaného listí, prázdnota Vánoc - jako by každý záběr vymýšlel jen více a více bezútěšnosti, aniž by si přiznal, že opisuje stokrát viděnou manýru.
Jediný originál představuje Michaela Bendulová v hlavní roli, ale jinak film namísto hledání jedinečnosti sleduje spíše sociologicky typické znaky. Krok za krokem se dá odhadnout nejen vývoj hrdinčina osudu, nýbrž i způsob jeho vyjádření - třeba když těhotná slečna právě prodaná hrubým zákazníkům hledí závistivě na šťastné rodinky za svítícími okny. Na druhé straně právě scéna, kdy se sama k prostituci nabídne, aby pomohla svému partnerovi, patří k silnějším stránkám snímku. A vůbec nejvíce mu prospívá úsporné zacházení se slovy, která používá jen v nutné míře.
Bohužel filmy jako Zázrak jsou odsouzeny k putování po festivalech, kde se s četnými dvojníky dělí o diplomy ekumenických porot, zatímco diváky utvrzují v názoru, že režiséři nejsou normální.
