RECENZE: Woody Allen potkal Dalího. A s Půlnocí v Paříži potěšil

Ani přelomový, ani strhující, ale neskonale příjemný je nový film Woodyho Allena Půlnoc v Paříži, který právě dorazil do Česka.

Viděli jsme v Cannes

Přečtěte si recenzi redaktorky iDNES:cz, která film viděla mezi prvními na filmovém festivalu v Cannes.

Cannes 2011 - Michael Sheen, Woody Allen a Rachel McAdamsová k fimu Půlnoc v Paříži (Midnight in Paris)

Výchozí bod romantické komedie sice tvoří dnešní američtí snoubenci, jež hrají Rachel McAdamsová a Owen Wilson, mediální atrakci představuje francouzská první dáma Carla Bruni v roličce průvodkyně, ale hlavní zbrojnici smíchu zosobňují vzkříšení velikáni světové kultury.

Neboť Wilsonova hrdinu, dnešního hollywoodského řemeslníka zamilovaného do dávné umělecké éry města nad Seinou, posílá režisér z moderní doby noc co noc do časů, kde muzicíruje sám Cole Porter, tančírnami vesele proplouvají F. Scott Fitzgerald s manželkou Zeldou, za Gertrudou Steinovou zaskočí pro radu Pablo Picasso, v baru mudruje drsný piják Ernest Hemingway. A jednu z nejkouzelnějších scén oživí surrealisté od Luise Buňuela po skvostného Salvadora Dalího, jejž si s šarmem zahrál Adrien Brody.

Půlnoc v Paříži

60 %

USA, Španělsko, 2011, 95 minut,

režie Woody Allen,

hrají Michael Sheen, Owen Wilson, Marion Cotillardová, Rachel McAdamsová

Kinobox: 77 %

IMDb: 7.7

Právě v téhle pestré historické galerce, do níž hrdina vklouzne naprosto přirozeně, bez okatých trikových efektů žánru sci-fi, tkví největší, vskutku originální půvab Allenovy novinky – a také její největší zrada. Neboť diváci, kterým jména Alice B. Toklasová či Joséphine Bakerová nic neříkají, film nedocení; kdo je zná alespoň zběžně, baví se; a ti zasvěcení si labužnicky vychutnávají trefné zkratkovité charakteristiky géniů, mezi nimiž Owen roztomile pookřívá jako malý dychtivý kluk, který se octl ve vysněné pohádce.

Škoda pouček

Bez výprav do minulosti by zůstala jen běžná allenovská romance, uvozená dlouhou obrazovou poctou Paříži a rozehraná mezi až banálně rozdílnými hrdiny. Ona věčně chodí po nákupech, on se vidí v romantické mansardě prokletého básníka. Je nasnadě, že jejich vztah nemá naději, zvlášť když se na obzoru zjeví možný náhradník – našprtaný a přezíravý vševěd, jenž dívce při výletech po muzeích imponuje. Ale i snílek najde jinou múzu.

Reálná turistická anekdota však zůstává v pozadí; vítězí retronálada pohyblivého svátku. Krouží sice v nevýbojné konverzační smyčce, ale opájí vtipem i bohémskou bezstarostností. Některé scény, třeba surrealistická svatba, na níž hollywoodský nádeník 21. století radí začátečníku Buňuelovi, co má natočit, jiskří jako diamant.

Owen Wilson, Rachel McAdamsová ve filmu Půlnoc v Paříži

Ale k dokonalosti Půlnoci v Paříži něco přebývá: jednak až únavná dávka nasládlé nostalgie, jednak příliš doslovné poučky, proč brát „staré zlaté časy“ s rezervou. Jako by Allen s věkem podléhal nutkání vysvětlovat, nabádat, kázat; přesto z jeho děl posledních let patří Půlnoc k těm lepším a vstřícnějším.