Režisér Richard Eyre se totiž drží módní zásady dnešních inscenátorů "hlavně zahýbat s dějem". Přenáší ho tedy z konce 18. století, kdy se odehrává literární předloha J. W. Goetha, někam o sto let později, kdy tvořil autor opery, skladatel Jules Massenet. Jakkoli lze ovšem debatovat o tom, nakolik Goetha provoněl francouzským parfémem, nějaké skutečné zdůvodnění tento posun postrádá.
Zvlášť když se režisér vyžívá v popisnostech, jako jsou projekce padajícího listí nebo na úvod zbytečně předváděný skon a pohřeb Charlottiny matky, jež v opeře nevystupuje. Za divadelní fantazii se to považovat nedá.
WertherJules Massenet Metropolitní opera New York přenos 15. března 2014 hrají: Jonas Kaufmann, Lisette Oropesa, Elīna Garanča, David Bižić, Jonathan Summers |
V kině se lze díky kamerám a detailům spíš soustředit na tragický milostný příběh básníka a ženy provdané za jiného muže.
Kaufmann je ztělesněním romantického, do sebe ponořeného trpícího hrdiny, i když jeho barytonálně zbarvený tenor a způsob zpěvu nemusí být pro Werthera jednoznačnou volbou tak, jako třeba pro některé jiné úlohy. Historie zvukových záznamů této opery ukazuje, že s elegancí a citovostí Massenetovy hudby se lépe pojí jasnější, otevřenější tenor.
Také Kochová podala senzitivní výkon, scéna Wertherovy sebevraždy měla v sobě silný emocionální náboj, ale všechno to utrpení jako by bylo až příliš vzorové, oba pěvci působí přirozeněji v relativně nedávné inscenaci téže opery v Paříži, kterou režíroval Benoit Jacquot a která je dostupná na DVD i internetu. Mezi světovými scénami není Metropolitní opera zkrátka vždy jedničkou.
