Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Zábavněji než hvězdné tváře fotografuje WoWe děti

  2:34aktualizováno  2:34
Německý umělec, který si říká WoWe, u nás vystavuje obrázky celebrit. V portrétování si však bohužel počíná banálně.

WOWE: Annie Leibovitz (1988) | foto: Leica Gallery Prague

WoWe, tak si říká německý fotograf Wolfgang Wesener, jemuž patří do 6. ledna příštího roku pražská Leica Gallery. Výstava dostala poněkud doslovný titul: Portraits by WoWe. Ta doslovnost je však na místě, Wesenerovu tvorbu totiž vystihuje dokonale.

WoWeho portréty

WOWE: Leo Castelli (1988)

WOWE: Leo Castelli (1988)

WOWE: Keith Haring (1986)

WOWE: Keith Haring (1986)

WOWE: Josef Beuys (1982)

WOWE: Josef Beuys (1982)

WOWE: Andy Warhol (1986)

WOWE: Andy Warhol (1986)

Zobrazit fotogalerii

WoWemu je dvaapadesát a u nás vystavuje, pokud je známo, poprvé. Portrétnímu žánru zůstává věrný od počátku své tvorby, a tak má expozice podobu retrospektivy. Na otázku, jestli se v portrétu soustředit na "jak", nebo na "koho", odpovídá Wesener jasně: jeho záběry jdou po jménech slavných, svým způsobem nadnárodně srozumitelných ikon, zejména kultury, ale i byznysu. Divák tedy hltá tváře, a teprve potom si všímá ostatního, tedy kontextu a kompozice.

Wesener je ve svém umění portrétu bohužel poněkud banální. Vybrané persony, a jsou mezi nimi hvězdy jako Warhol, Sontagová, Stockhausen, Beuys, Haring nebo Libeskind, fotí frontálně a vždycky tak, aby pozadí jasně ilustrovalo, o koho jde. Když je ve hledáčku tanečník, rozprostře se za ním široký parket. Pokud jde o konstruktéra vozů, opírá se o kapotu nablýskaného stroje. Je-li záběr na vizionáře vážné hudby, musí mít nad hlavou nekonečnou hvězdnou oblohu. Malíř pak za zády své dílo. A tak dále.

Pravdivé děti

Wesener neumí překvapit. A možná ani nechce. S takovými mistry fotografického portrétu, jako byli nebo jsou třeba Cecil Beaton, Man Ray, Annie Leibovitzová či z českých Antonín Kratochvíl a Karel Cudlín, se sotva může poměřovat. Jeho záběry nejsou víc než pěkně vyrobený lesklý povrch bez příběhu i tajemství. Jednou barevný, jindy černobílý, každopádně naprosto srozumitelný. Jak řečeno úvodem: doslovný.

WOWE: Václav Klaus (1995)

WOWE: Václav Klaus (1995)

S výjimkou dvou záběrů, kdy autor fotí děti, vlastní i cizí. Pak je tu rázem jiný svět, autentičtější, pravdivější, živější. A zábavný k tomu. Že by cesta z poněkud sterilní řady Wesenerových portrétů slavných vedla tudy?

Hodnocení: 50 %

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Roman Franta: Masový běh (2016-2017)
OBRAZEM: Skol! Jizerská padesátka slaví, umělci se jí nechali inspirovat

Jedna z nejvýznamnějších zimních sportovních událostí v Česku, Jizerská padesátka, slaví letos padesátý ročník. Také k té příležitosti jsou od soboty až do 17....  celý článek

Výstava Zákon cesty čínského umělce Aj Wej-weje v pražské Národní galerii (16....
Výstavy Richtera a Skály hlásí 100 tisíc návštěvníků. Aj Wej-wej má 30

Výstavám Gerharda Richtera a Františka Skály se nadmíru daří, hlásí pražská Národní galerie. Dohromady je vidělo už téměř sto tisíc návštěvníků. Aby výstavy...  celý článek

Umělec Patrik Proško
Stále se honíme za tím, abychom zanechali trvalou stopu. To je egoismus

Kdo je člověk, který zcela vědomě tvoří tak, aby jeho dílo co nejdříve zmizelo? Co ho k tomu vede a jak přemýšlí? Vyjádření vizuálního umělce Patrika Proška...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.