Vladimír Skrepl - Lost Love (2008)

Vladimír Skrepl - Lost Love (2008) | foto: Jiří Thyn

RECENZE: Výstava ve Wannieck gallery má potenciál, ale šidí diváky

  • 1
Co mají společného Josef Bolf, Jiří Petrbok, Vladimír Skrepl a německý malíř Marcel Hüppauff? Kromě společné výstavy v brněnské Wannieck gallery předně hluboký ponor do vlastního podvědomí, snů, emocí, vizí.

Všichni čtyři vymetají štětcem temná zákoutí svých duší a na plátno je přenášejí v podobě hrůzných zjevení, plačících depresivních figurek i lynchovských halucinací.

Výstava ve Wannieck gallery se tak hemží slzavými černorůžovými zvířátky a bezpohlavními Bolfovými postavami, Skreplovými expresivními neklidnými osobami, Petrbokovými lidmi, kteří za sebou tahají zběsilý vysavač a na těle mají tetování vzývající temnotu a u nás málo známými zelenomodrými mužíčky z Hüppauffových pláten.

Tyto čtyři autory pak doplňuje dílo Václava Girsy, Skreplova žáka, jehož plátna jsou ztělesněnou expresí, rozšklebenou okázalou oslavou pekelných mocností. Girsovo jméno mezi čtyřmi prezentovanými autory chybí, původně měl vystavovat v přilehlé Galerii Za stěnou, ale mezi své souputníky po cestách melancholické útrpnosti se hodí báječně.

Jen obrazy na stěnách nestačí

Ovšem výstavy v bývalé továrně začínají být povážlivě stejné. Tatáž stavba, tytéž orvané papírky s popiskami, jen díla se vždy změní. Jako by fakt, že na stěnu pověsím obraz, byl už sám o sobě výstavou. Přitom téma podvědomí a tvorba všech zúčastněných je tak silná, že by vydala na událost roku. Chybí sebevědomý kurátorský přístup a jasná dramaturgie, teoretický text v katalogu nebo alespoň tiráž.

Potenciál je tu cítit obrovský, v každém obraze je naléhavost, drtivá schopnost obnažit své podvědomí, divák se však může cítit ztracen, zmaten a ošizen.

Hodnocení MF DNES: 50 %