RECENZE: Vy nám buranským sitkomem zabíjíte herce, šéfe!

Slibně obsazená nová česká komedie Vy nám taky, šéfe! se podobá spíše buranskému sitkomu, jehož herci trpí víc než diváci.

Svým způsobem je Martin Kotík génius. Kdo jiný by dokázal z tak silné sestavy komediálních herců uplést tak smutnou zkázu žánru? Po průšvihu jménem Pánská jízda a o vlásek snesitelnějším kousku Všechno nejlepší! se v novince Vy nám taky, šéfe! pokusil zarytě a marně o komedii potřetí – podobně jako albín, který se rok co rok zkouší opálit.

Vítězný lid

Názvem se příběh z reklamní agentury zřejmě hlásí k Schulhoffově dobové rádobytaškařici o náboru socialistických jeřábnic Já to tedy beru, šéfe. Ochablostí humoru k ní má určitě blíž nežli k vcelku roztomilé podvodnické televizní sérii s "Šéfem" v titulu.

Vy nám taky, šéfe!

40 %

ČR, režie Martin Kotík, hrají Jan Zadražil, Václav Vydra, Jiří Langmajer, Iva Janžurová, Mahulena Bočanová, 95 min.

Kinobox: 40 %

IMDb: 4.5

A co se filmařského řemesla týče, v něm mají obě "šéfovské" pamětnice před Kotíkovou novinkou stále náskok bezmála oscarový.

Se zápletkou si tvůrci nemuseli lámat hlavu, stačilo si ji vypůjčit. Majitel reklamní agentury potřebuje, aby jeho firma co možná přirozeně zkrachovala; najme tudíž nové zaměstnance z řad největších buranů, exotů a mimoňů v čele s vlastním synovcem – jenže prosťáčky podcení.

Trailer k filmu Vy nám taky, šéfe!

Podobně "nastrčené" antihrdiny, kteří překvapí, mají jen namátkou filmy Záskok, Kdo je tady ředitel, Pan Smith přichází, Dave, Protokol, Náhradník, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese... Další příbuzné tituly si divák vybaví sám.

Na rozdíl od "Šéfa" však vyprávějí filmovými prostředky, kdežto Kotík se vrátil do nehybných dvou tří kulis televizního sitkomu ve stylu Ošklivky Katky, aniž v nich rozehrál, načasoval a vypointoval bláznivou situaci nebo břitkou slovní přestřelku.

Herce nechá u kancelářských a pivních stolů bezcílně tlachat, popřípadě křísit unavené vtípky typu "co může udělat třicetileté manželství s dvojicí na smrt zamilovaných".

A kvůli prohnanému kapitalistovi mířícímu do politiky tu režisér dokonce provozuje sociální satiru vrcholící morální ťafkou, výhrůžkou Bruselem a tanečkem vítězného lidu.

Sponzoři v reklamě

Člověk se pousměje spíše neplánovaně: příšerné písni v duchu radostných sborů Superstar, sebeironii Marka Vašuta v narážce na Hollywood či až strašidelně strašlivé erotice.

Jediné, co občas opravdu pobaví, jsou ulítlé reklamy "prosťáčků"; nicméně jejich praví autoři se mohli ještě víc odvážit i odvázat, jít až na sám práh bizarní ztřeštěné absurdity, je-li už zbytek filmu krotký.

K reklamě se váže i vůbec nejlepší, bohužel jen obchodní trik filmu, za nějž si zasloužil deset procent navíc. Product placement neboli sponzorské výrobky se "proženou" otevřeně přímo dějem, tedy vytvářenými reklamami, takže z něj netrčí jako jindy – naopak tu "hrají". A mnohdy víc než lidé.

Banální pohnutky totiž vedou ústředního zlosyna filmu na pokraj hospodářské kriminality, zato způsob, jak Kotík nakládá s herci, snad hraničí i s trestním zákoníkem.

Angažovat Jiřího Langmajera – a dát mu pár vět o ničem; obsadit Ivu Janžurovou – a chtít od ní karikaturu bábušky; zvát Annu Polívkovou či Michala Novotného – a udělat z nich křoví kdesi v pozadí; za to by se měli filmaři odsuzovat nepodmíněně a se zákazem činnosti v oboru smíchu.

Čert vzal jednu zabitou komedii, zvláště pokud ji ty reklamy zaplatí; ale na vraždy herecké jiskry a sebedůvěry chybí paragraf.