Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Vlaštovčí muž chrání před hrůzami války a provokuje k přemýšlení

  10:58aktualizováno  10:58
Anně je sedm let, její matka je po smrti a otce zřejmě právě zatklo gestapo. Místo: Krakov, Polsko; čas: podzim 1939. A pak se najednou zjeví on – tajemný, uhrančivý, monumentální Vlaštovčí muž. Spadl z nebe? Zjevil se jako anděl strážný? Zrodila ho bujná fantazie dospívající dívky, zvídavé, přemýšlivé a jazykově nadané dcery univerzitního profesora?

Anna v Vlaštovčí muž od Gavriela Savita | foto: Paseka

Takové jsou základní souřadnice románu mladého amerického spisovatele Gavriela Savita Anna a­ Vlaštovčí muž, který právě vyšel v ­překladu do češtiny. Necelé čtyři měsíce poté, co vyšel ve Spojených státech originál. Na záložce se píše rovnou o světovém bestselleru. I ­když jde o autorovu prvotinu, není to vůbec nadsázka nebo reklamní trik. Je to silná, inspirativní a v tom nejlepším slova smyslu provokativní kniha.

Řeč zvaná cestovština

Savit napsal svoji prózu bohatým jazykem, suverénním stylem – a ­především plnou tajemství, symboliky, tušení, náznaků a nezodpovězených otázek. Ostatně otázky jsou podle Vlaštovčího muže, který vezme Annu pod svá ochranná křídla a ­vyrazí s ní na dlouhou pouť válečnými roky, vždycky důležitější než odpovědi.

Putují volnou krajinou, mimo velká města, ale otvírají velká témata. Vlaštovčí muž si drží v ­řeči distanc, pečlivě tají svoji pravou identitu, svůj osobní příběh, mýtus. A místo něj nabízí mýtus jiný, obranný – lapí Annu v řeči, v ­takzvané cestovštině, která mu slouží k výrobě tisíce a jedné poetické hádanky, kterou využívá dvěma způsoby.

Anna a Vlaštovčí muž

Gavriel Savit

208 stran, Paseka, 2016

Hodnocení­: 90%

Jednak k ­tomu, aby odvedl dívčinu pozornost od brutálních kulis světové války, jednak aby ji přivedl k ní samé, aby podnítil a­ rozvinul její fantazii, její přemýšlení, její osobnostní zrání.

Vlaštovčí muž funguje v příběhu především symbolicky. Nahrazuje Annina ztraceného otce, potažmo celou její rodinu, a k tomu svou přezdívkou poukazuje ke svobodě, volnosti, k vůli uniknout a přežít. A to i­ za cenu smrti jiných.

Anna s Vlaštovčím mužem totiž nejdou vždycky sami. Zhruba v polovině knihy vezmou do party živočišného, bezprostředního, ale náležitě zbožného židovského muzikanta Hiršla – a­ pak na chvíli i jistého vypočítavého kramáře. Jenže ten druhý Vlaštovčího muže pozná, odhalí jeho skutečnou tvář.

A proto je zabit. A­ proto se zabije po čase i Hiršl. Dosud jasné role se začínají najednou otřásat v základech: Vlaštovčí muž i­ Anna se mění. První k horšímu, druhá k lepšímu. Nakonec si prohodí místa a ona vede jeho. V samotném závěru pak Vlaštovčí muž mizí tak nečekaně, jako se zjevil.

Sto plus jeden příbuzný

Savitova próza má několik kořenů: romantický, existenciální, symbolistní. Obecně pak filozofický. Ale i hravý, dobrodružný, experimentální. Putování krajinou je putováním k sobě.

Válka kolem je válkou uvnitř – mezi odcházejícím dětstvím a nadcházející dospělostí. Ne náhodou se finální scéna odehrává na loďce, která pluje k novým břehům, k nové, snad poválečné realitě, k novému, neznámému jazyku.

Román Anna a Vlaštovčí muž má v dějinách literatury vzhledem ke své naprosté otevřenosti sto plus jednoho bližšího i vzdálenějšího příbuzného. Třeba na jedné straně Alain-Fournierovo Kouzelné dobrodružství, na druhé pak Gaarderův Sofiin svět.

Rozhodně jde o prózu, jak řečeno úvodem, v tom nejlepším slova smyslu provokativní. Provokuje totiž k přemýšlení. Nad tím, co chtěl přesně autor říct, k ­čemu vlastně odkazoval – a proč se někdy stává, že já je někdo jiný.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Mladík si svítí v domě rodičů ve venezuelském městě El Calvario, ve kterém byly...
RECENZE: Blackout je drtivý a nepříjemně věrohodný návod, jak zničit svět

Češi už jsou také na červené, stojí na 11. straně depresivního románu Marka Elsberga Blackout. To znamená, že jsme bez elektřiny. Jen krátce poté, co stejný...  celý článek

Velká část děje knihy V šedých tónech se odehrává v sovětském gulagu.
RECENZE: Když musí dítě sát krev. Zulejku otroctví nezlomí ani v pustině

Rok 1930. Třicetiletá Zulejka, již v patnácti provdali za mnohem staršího muže, čtyřikrát porodila, ani jedna z holčiček se nedožila měsíce. Když ji se...  celý článek

Frankurtskou radnici Römer během knižního veletrhu ozvláštnila světelná show...
KOMENTÁŘ: Letos ve stínu, za dva roky v Lipsku mají naše knihy šanci

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Frankfurtský knižní veletrh, který v neděli skončil, vsadil letos na čtenářskou kartu – a jeho návštěvnost znovu vzrostla.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.