Tedy na nezávislé půdě rodinné tragikomedie z amerického maloměsta zabydleného postavami, které nepáchají heroické činy ani hollywoodské naschvály, jen drobné zlé i dobré skutky, vesměs pod tlakem okolností.
Z úvodní běžecké scény filmu Win Win
Ač film v názvu opakuje vítězství, točí se okolo smolařů, kteří výhrám již odvykli. Giamattiho krachující právník selhává i jako trenér školního týmu zápasníků, dokud na scénu nevstoupí další ztracenec, leč nadaný hráč - a s ním naděje úspěchů, pod níž tiká bomba možné katastrofy.
V mikrosvětě rozkladu a odkladů se přesně vyjímají jednak groteskní figurky - trenérské trio by mohlo přejít do Okresního přeboru - jednak něžný, vlídný, civilně neútočný humor. Přičemž Giamatti úsměvu kraluje, aniž by vyčníval hvězdnými gesty.
Ovšem nenápadnost vyprávění dovedl režisér Thomas McCarthy až k nevýraznosti; film Win Win šíří příjemné, ale předvídatelně televizní rozpoložení.
Trenéři jak pro Okresní přebor. Tito jsou ovšem ze snímku Win Win.
Zkrátka milý malý film, nikoli však "velká bomba", i když je zjevné, proč si jej zamilovali předpremiéroví diváci ve Varech: obklíčen hustou depresí většiny festivalových děl byl vzácně pozitivním lidským útočištěm.
Hodnocení MF DNES: 60 %
