Věc Makropulos v pražském Stavovském divadle je jednou z nejvýraznějších premiér sezony. Ať už díky jménu autora, režiséra či jeho originálnímu výtvarnému pojetí. Čapkova hra totiž v režii Roberta Wilsona dostala zabrat. Text utopie o záhadné ženě, která je na světě už přes tři sta let, režisér nemilosrdně osekal, přizpůsobil ji svým potřebám a vytvořil inscenaci plnou krásných a velmi efektních obrazů.
Představení zasadil do minimalistické scény, která stojí na jednoduchých liniích, na hře světel a stínů. Rekvizity ve Wilsonově světě téměř neexistují. Charakter advokátní kanceláře například vytváří papírové harmoniky, které jsou jako nekonečné štosy spisů živoucím organismem, jenž se ve svém přísně promyšleném rytmu natahuje ke stropu, nebo naopak smršťuje a mizí v zemi.
Do tohoto střídmého světa (a jiný by zřejmě ani nesnesly) vstupují bizarní postavičky, které připomínají herce z kabaretu nebo z potulné pouti. Nejen výrazným líčením a kostýmy, ale i pohyby a mluvou oscilují mezi "normálním" hereckým projevem a groteskní přepjatostí.
Femme fatale Soňa Červená
A režisér tahá za nitky a ovládá své herce v promyšlené choreografii. Advokát dr. Kolenatý (Václav Postránecký), Jaroslav Prus (Miroslav Donutil) imladinká Kristina (Pavla Beretová), ti všichni mají svou osu, po které na jevišti s naprostou přesností krouží. Náročná choreografie je promyšlená do těch nejjemnějších nuancí a celý herecký soubor funguje obdivuhodně, jako pečlivě seřízené švýcarské hodinky.
Rytmus těmto loutkám dává skvělá hudba Aleše Březiny. Z postav se vyčleňuje Soňa Červená jako femme fatale Emilia Marty. Noblesní herečka svým místy civilním projevem dělá dojem jediné "vědoucí".
Režisér pracuje v několika plánech, pohyb na jevišti jako by nikdy neustával. Když se divák nechá podmanit Věc Makropulos Roberta Wilsona je na pohled velmi krásné představení, které si dokáže diváka podmanit - pokud se nechá. A to není tak úplně jisté.
Milovníci Čapka mohou být zklamáni tím, že hra byla "obraná na kost" a výjimečnost textu nahradila výrazná výtvarná stylizace, což pro někoho může být málo. Člověk se buď otevře a nechá se okouzlit Wilsonovým světem, nebo osobité zpracování nepřijme a pak bude možná zklamaný.
Karel Čapek: Věc Makropulos
Stavovské divadlo, Praha, režie Robert Wilson, premiéra 18. listopadu, délka představení 150 ninut
Hodnocení MF DNES: 90 %
