Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Věc Makropulos okouzlí. Když nejdete na Čapka

  9:40aktualizováno  9:40
Režisér Robert Wilson osekal původní hru na kost a výjimečnost textu nahradil výraznou výtvarnou stylizací. Je to skvělé. Ale ne pro každého.

Z inscenace Věc Makropulos | foto: Lucie Jansch

Věc Makropulos v pražském Stavovském divadle je jednou z nejvýraznějších premiér sezony. Ať už díky jménu autora, režiséra či jeho originálnímu výtvarnému pojetí. Čapkova hra totiž v režii Roberta Wilsona dostala zabrat. Text utopie o záhadné ženě, která je na světě už přes tři sta let, režisér nemilosrdně osekal, přizpůsobil ji svým potřebám a vytvořil inscenaci plnou krásných a velmi efektních obrazů.

Představení zasadil do minimalistické scény, která stojí na jednoduchých liniích, na hře světel a stínů. Rekvizity ve Wilsonově světě téměř neexistují. Charakter advokátní kanceláře například vytváří papírové harmoniky, které jsou jako nekonečné štosy spisů živoucím organismem, jenž se ve svém přísně promyšleném rytmu natahuje ke stropu, nebo naopak smršťuje a mizí v zemi.

Do tohoto střídmého světa (a jiný by zřejmě ani nesnesly) vstupují bizarní postavičky, které připomínají herce z kabaretu nebo z potulné pouti. Nejen výrazným líčením a kostýmy, ale i pohyby a mluvou oscilují mezi "normálním" hereckým projevem a groteskní přepjatostí.

Femme fatale Soňa Červená

A režisér tahá za nitky a ovládá své herce v promyšlené choreografii. Advokát dr. Kolenatý (Václav Postránecký), Jaroslav Prus (Miroslav Donutil) imladinká Kristina (Pavla Beretová), ti všichni mají svou osu, po které na jevišti s naprostou přesností krouží. Náročná choreografie je promyšlená do těch nejjemnějších nuancí a celý herecký soubor funguje obdivuhodně, jako pečlivě seřízené švýcarské hodinky.

Rytmus těmto loutkám dává skvělá hudba Aleše Březiny. Z postav se vyčleňuje Soňa Červená jako femme fatale Emilia Marty. Noblesní herečka svým místy civilním projevem dělá dojem jediné "vědoucí".

Režisér pracuje v několika plánech, pohyb na jevišti jako by nikdy neustával. Když se divák nechá podmanit Věc Makropulos Roberta Wilsona je na pohled velmi krásné představení, které si dokáže diváka podmanit - pokud se nechá. A to není tak úplně jisté.

Milovníci Čapka mohou být zklamáni tím, že hra byla "obraná na kost" a výjimečnost textu nahradila výrazná výtvarná stylizace, což pro někoho může být málo. Člověk se buď otevře a nechá se okouzlit Wilsonovým světem, nebo osobité zpracování nepřijme a pak bude možná zklamaný.

Karel Čapek: Věc Makropulos
Stavovské divadlo, Praha, režie Robert Wilson, premiéra 18. listopadu, délka představení 150 ninut
Hodnocení MF DNES: 90 %




Nejčtenější

RECENZE: Věčně tvá nevěrná následuje normu, že co český film, to ostuda

Z filmu Věčně tvá nevěrná

Novinka kin s názvem Věčně tvá nevěrná dokonale naplňuje zvyklost, že tuzemské romantické komedie jsou špatné, dojemně...

RECENZE: Krimi selhává. Inspektor Max od kolotočů pouze připomíná jiné

Ze seriálu Inspektor Max

Zločin v operetce. Tak se po několika dílech jeví koprodukční seriál Inspektor Max, který po slovenské lednové premiéře...



Nejde o cenzuru, líčí šéf rady, proč odmítli film o střetu s muslimy

Ceny Filmové nadace převzali (zleva) Radek Bajgar, Lucia Klein Svoboda, Lucie...

Přemysl Martínek z Rady Státního fondu kinematografie, kde Lucia Klein Svoboda neuspěla s žádostí o podporu svého filmu...

A ještě jedna věc. Columbo, křestním jménem poručík, slaví padesátku

Peter Falk v seriálu Columbo

Seriál sice začal až v roce 1971, nicméně před padesáti lety, 20. února 1968 v pilotní epizodě Vražda na předpis, se...

KVÍZ: Rozmarné léto, Vesnička... Jak znáte dílo režiséra Jiřího Menzela?

A ještě jednou Rozmarné léto objektivem Josefa Janouška

Jiří Menzel má na svém kontě Oscara, Zlatého medvěda i Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu. Hlášky z jeho...

Další z rubriky

RECENZE: Caesar Malátný pěje nadržené Kleopatře písně od Chinaski

Jitka Čvančarová a Michal Malátný v představení Kleopatra

Kleopatra to má hodně těžké. Touží po pořádném chlapovi, ovšem v jejím okolí jsou k mání jen „zoufalci s ponožkama v...

Do Werichovy vily na roštěnky. Malá inventura poví, jakou DNA má divadlo

Lucie Domesová v kusu Počátek veškeré lásky

Malá inventura nabídne zvídavým divákům už pošestnácté přehlídku nového divadla. Součástí festivalu je opět i předání...

RECENZE: Vesmírná báseň o nepřítomnosti diváky rozdrtí a dezorientuje

Jan Mocek v představení Shadow Meadow

Náročné audiovizuální představení, které není vhodné pro epileptiky, těhotné ženy a děti, připravil Jan Mocek do...

Najdete na iDNES.cz