Celé Jenkovice, babičku, dědu, cihelnu i ty čápy přenesla Radůza do své nové knížky třinácti povídek Čáp nejni kondor, která vyšla v nakladatelství Baobab. A je to krásné melodické čtení, v němž panuje stejná nálada jako v té písničce.
Text plyne jako mraky na letní jenkovické obloze, lidé v knize mluví, jak jim zobák narost, derou peří, stavějí zídku, jezdí ke zbořené cihelně na smeťák, vraždí mouchy zavařovačkou, krmí husy a slepice, zabíjejí králíky. A mezi tím se motá vypravěčka, pětileté děcko s vlastním rozumem, které říká čtenářům přesně to, co cítí.
Bezelstně, jako by v tom obyčejném popisu ani nebyl schovaný zázrak dětského světa. Čáp nejni kondor je prostá a jednoduchá, tenká a přímočará kniha. Je v ní kouzlo dětství a svobody a lásky k babičce a dědovi, taky starosti malé holky o maminku, obavy, zda ji neodnese kondor, strach z krocana a nechuť k červené řepě. Radůza si na nic nehraje, nefilozofuje, neexperimentuje. Jen píše to, co žila. A krásně.
Není to knížka pro děti jako její předchozí pohádky O Mourince a Lojzíkovi. Je pro dospělé, kteří si chtějí připomenout ten pocit, který měli jako děti, když u dědy a babičky začínaly prázdniny, bylo potřeba jít do konzumu pro čtvrtku másla a na schodech před domem oškrábat brambory. A když pak babička přišla, voněla jí zástěra, i když trochu nadávala na dědu, že je blázen starej.
Hodnocení MF DNES: 90 %
