Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Skladatel obrazových básní „trpěl“ nostalgií po první republice

  11:36aktualizováno  11:36
Pražská Galerie Smečky připomíná devadesát let od narození Václava Sivka. Slavný výtvarník a knižní grafik zemřel sice už v roce 1974, ale jeho stopy v české kultuře šedesátých let jsou nepřehlédnutelné.

Václav Sivko: Boris Vian, Pěna dní, 1966 | foto: Václav Ostádal, Galerie Smečky

Na 60. léta je ostatně zaměřena i aktuální přehlídka Sivkovy práce. Necelou stovku děl vybral jeho syn Pavel. A vybral zejména litografie a koláže. Jejich duch je vzácně jednotný: na jedné straně příklon k jisté pohádkovosti, imaginaci založené na dětském vnímání světa, na druhé straně nadšení pro dobově populární styly, od abstrakce nebo surrealismu po vizuální poezii.

Pootevřené dveře

Autor:

Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, Praha 1

Hodnocení­: 90%

Sivkovo dílo charakterizuje zasněnost, sympatická lyričnost výrazu, lehká nostalgie po vizualitě první republiky. V ilustracích knih Borise Viana Pěna dní nebo Edgara Allana Poea Vraždy v ulici Morgue, kterými se Sivko proslavil, je patrný smysl pro absurdní humor stejně jako okouzlení černobílou knižní a časopiseckou ilustrací konce 19. století.

Jeho slabost pro knihy, kterých za svůj život vyzdobil na pět set, je patrná i z jisté literárnosti jeho rukopisu. Sivko je vypravěč příběhů, vlastně skladatel obrazových básní blízkých třeba Nezvalovi. Jeho náměty mají silný dějový potenciál, ať jde o intimnější polohu, kam patří bytový interiér, zátiší, hlava i krejčovská panna, nebo obecnější motivy brané z krajiny a přírody.

Fotogalerie

Výstava se jmenuje Pootevřené dveře. A to je trefný název. Sivkovy práce totiž vznikaly v době, kdy se české kultuře otvíraly symbolicky dveře do světa. Stejně tak byl autorem otevřeným po stránce estetické: bral si výrazové prostředky, odkud se mu zrovna hodilo, prostě experimentoval. A v neposlední řadě jde o dveře otevřené směrem k současnosti: Sivko nemá dodnes důstojnou monografii.

Navenek byl výtvarníkem harmonickým. Jeho dílo je ladné, na diváka působí konejšivě. Přesto byl asi duchem romantik, bytost nepokojná, hledající stále nové obzory. Jedno s druhým však dokázal spojit do přesvědčivého tvaru, který je živý i po půlstoletí.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Roman Franta: Masový běh (2016-2017)
OBRAZEM: Skol! Jizerská padesátka slaví, umělci se jí nechali inspirovat

Jedna z nejvýznamnějších zimních sportovních událostí v Česku, Jizerská padesátka, slaví letos padesátý ročník. Také k té příležitosti jsou od soboty až do 17....  celý článek

Krištof Kintera, We All Want to Be Cleaned, 2017
OBRAZEM: Rudolfinum slaví stou výstavu. Otevírá ji Krištof Kintera

Krištof Kintera se veřejnosti vepsal do paměti pomníkem věnovaným sebevrahům pod Nuselským mostem. Nyní výrazný český umělec otevírá svým dílem jubilejní stou...  celý článek

Z výstava Manifesto Juliana Rosefeldta
OBRAZEM: Za výstavu Manifesto by si Blanchettová zasloužila třetího Oscara

Australská herečka a držitelka dvou Oscarů Cate Blanchettová už dlouho nemusí nikoho přesvědčovat o svém hereckém talentu. Nová výstava Manifesto v Národní...  celý článek

Kočárky, které přežijí i dva raubíře.
Kočárky, které přežijí i dva raubíře.

Přečtěte si recenze kočárků na eMimino.cz a vyberte ten nejlepší.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.