Cesty domů totiž přinášejí jen řemeslněji nasnímanou odnož Rodinných pout, v podstatě domácký debatní kroužek, jenž dvojité nyvé "miluju tě" stihl hned v první minutě a marný útěk hlavní hrdinky před exmanželem do zalidněné rodičovské vily zabalil do několikerých vrstev unylé uvzdychanosti.
Matku dvou dětí snící o novém životě po boku muže, jenž jí skočí do řeky pro šátek, snese leda bláznivá komedie, a i tam by potřebovala věrohodnou představitelku - což se o Pavle Vitázkové s gesty rozervané manekýny vskutku říci nedá. Po pravdě v premiérovém dílu se vyskytl jediný opravdu silný herec, Alois Švehlík.
V hlavní roli auto
Právě Švehlíkovou zásluhou se dá hodnocení vytáhnout k průměru; ovšem pro diváky vyhledávající bizarnosti je tu ještě jedno plus. Nikoli fakt, že se lékařští hrdinové zatím drželi od ordinace dál, například v hospodě - na bílé pláště ještě určitě dojde. Ale jediným skutečně novátorským a bezděčně napínavým hrdinou Cest domů je PP čili product placement - umisťování sponzorských výrobků do děje.
Režisér Jiří Adamec (vlevo) křtí první klapku seriálu Cesty domů
Divák ještě nepolíbený se může divit, proč hrdinka na obrazovce urazí cestou k rodičům dlouhé kilometry, pak zastaví, vystoupí, vyndá zavazadlo z kufru, nato ještě ze zadního sedadla tašku, konečně vůz zamkne - a za chvíli s ním absolvuje další podobně bezobsažnou etudu.
Ale kdo už má s PP zkušenost, ví, že nejde o slečnu, nýbrž o její auto. Hrdinka nemusí zářit, hlavně že dobře "zahrají" placené výrobky. A sledovat jejich "výkony" je někdy zábavnější než sám seriál.
Hodnocení MF DNES: 50 %
