RECENZE Užívej si, co to jde. Woody Allen je dobrý. Nic víc, nic míň

Nový plod železné pravidelnosti, s níž Woody Allen točí rok co rok jeden film, se jmenuje Užívej si, co to jde. Do českých kin vstoupí ve čtvrtek a na půdě romantické komedie předvádí opět pouze a právě to, co se od režiséra čeká; jen on sám na plátně chybí.

Zastoupil ho Larry David, který hned v úvodu oslovujícím přímo diváky potvrdí, že hraje typicky allenovského hrdinu, směs génia a neurotika. V daném případě je jím skeptický vědec, kazatelský zahořklý nihilista trpící záchvaty úzkosti, zneuznáním a pocity marnosti, neboť Nobelovu cenu dostal jen „málem“ a nezvládl ani své manželství, ani vlastní sebevraždu.

Vtipná a milá variace

Je samozřejmé, že podle modelu „sexy mozek a blondýnka“ musí sešlý protivný uštěpačný samotář s nevymáchanou pusou a IQ 200 potkat svůj pravý opak: krásnou mladou plavovlásku, venkovskou naivku prostomyslně dychtivou, dětinsky vstřícnou a vědou ani uměním dosud nepolíbenou.

Užívej si, co to jde

60 %

USA, 2009, 92 minut.

Režie Woody Allen

Hrají: Larry David, Evan Rachel Woodová, Patricia Clarksonová, Olek Krupa.

Kinobox: 71 %

IMDb: 7.1

V rámci očekávání se také z půvabných přestřelek, v nichž muž nechápavou dívku marně uráží, neboť se po ní každá rafinovanější zlomyslnost hladce sveze, zrodí láska, podkreslená televizní nostalgií starosvětského Freda Astaira.

Herecky se sice nekoná natolik bezbřehá rozkoš jako v Allenových vrcholných dílech, neboť Larry David se pohybuje v jedné neměnné poloze a Evan Rachel Woodovou zase nutí text k příliš hloupoučké kreaci. Rovněž tematicky jde jen o další z variací na režisérovo věčné téma, nicméně je to variace nadále milá a vtipná. Hlavně v okamžicích, kdy husička vzhlížející obdivně k svému ochránci, po něm začne papouškovat výroky, názory, postoje – aniž je chápe.

Zapadákov versus New York

Starý dobrý Woody Allen se zkrátka projeví hlavně v perlivých dialozích, počínaje kouzelnou teorií, proč posílat vlastní děti do koncentračního tábora, a konče radou – vydat se za zábavou do Muzea holokaustu. Navíc po hravém situačním žertu s Osudovou symfonií přivede na scénu ještě hrdinčiny rodiče, jejichž vžitou úzkoprsost amerických Zapadákovů podrobuje léčbě svobodomyslným New Yorkem.

A to jsou další příležitosti k jiskřivému humoru od náhle bohémské matky, která doposud věřila, že se Nobelova cena udílí za filmy, až k otci zaskočenému informací, že „Bůh není“, případně „Bůh je gay“. Lehký příjemný nadprůměr v podobě šedesáti procent, nic víc, nic míň, značí pro snímek Užívej si, co to jde spravedlivou známku. Ale milovníci ryzí allenovštiny si mohou bez obav přisadit i na sedmdesátku, a neprohrají.