Před deseti lety klidně; tehdy by se lyrická skládanka milostného hledání a míjení totiž ještě nemusela poměřovat s nedostižným vzorem. Jenže od zrodu Lásky nebeské má každý podobný pokus smůlu, včetně premiéry televizního filmu Definice lásky, který vznikl v brněnském studiu ČT.
Scénář, na němž se podílel režisér Ján Sebechlebský, napsal Michael Viewegh; autor se mihne i na obrazovce coby hvězda autogramiády v nákupním centru, kde se osudy hrdinů protínají. Na rozdíl od londýnského předvánočního obchodu, kde Rowan Atkinson v kouzelné epizodce deptal zákazníka nekonečným balením tajného dárku, se však moravskou pasáží plouží spíše více či méně "vystajlované" dámy, které nakupují, páchají nevěry, tuží se v posilovně a s láskou se míjejí. Taktéž pány, kteří tu postávají a posedávají, halí jakási jednolitá melancholie.
Michal Viewegh napsal scénář a mihne se i na obrazovce coby hvězda autogramiády.
Prakticky jen dvě postavy se vymykají, protože mají výraz i vývoj. Barbora Poláková, jejíž hrdinka odkázaná v bizarní situaci na nejintimnější pomoc cizího muže propadá panice, a Norbert Lichý, u jehož tatíka snícího o neznámé krásce z plakátu stačí jediný pohled na manželku zpívající za volantem "Hegerku", aby měl člověk krizi středního věku na dlani.
Všichni ostatní jako by jen prostorem přenášeli unylé náladové momentky. Někdy něžně, někdy trefně, ale také se sklonem k prvoplánovému sentimentu třeba kolem ztraceného psa a k laciné sociální moralitě. Jedni si musí vystačit s věčnými špagetami a chudou dovolenou v chatce, druzí si dopřávají lanýže, leč štěstí jim to nepřinese. A stále zamilovaný emigrantský pár trousící moudrosti o lásce a stáří, to už je opravdu školácky mravoličná pomůcka.
Snímku Definice lásky nakonec chyběla nadsázka.
Hlavně však sociologická mondénnost modelové Definice lásky skomírá kvůli nedostatku nadsázky. Zatímco Richard Curtis v Lásce nebeské dobře ví, že nejprve musí pošetilostí citů rozesmát, aby pak mohl bez vydírání dovést k dojetí, brněnská mozaika milostných kotrmelců se nese v povšechné rovině, spíše jako psychologická romance po francouzsku. O to víc jí ubližují výkyvy v herecké sestavě.
Osmdesát minut zkrátka poklidně uplyne, bohatí svou lásku prošustrují, chudí ji objeví na dosah ruky a člověk už za hodinku neví, nač se vlastně díval.
