Rozbitý svět (70 %)
Právě nejlepší z nich, vítěz evropské soutěže mladých tvůrců na Febiofestu, dá zabrat i dospělým. Sociální drama je tak silné i tak rozdírající, jak to dokážou jen Britové. Každá rodina si nese jizvy: matka zemřela či utekla, otec se trápí či pere, děti jsou nemocné, postižené nebo zkažené.
Ve škole vládne šikana, doma záhadný svět dospělých včetně sexu, mezi paneláky se schyluje k sousedskému lynči a jediné útočiště se nachází na vrakovišti v "doupěti", kde malí hrdinové ukrývají své první lásky a sny.
Říši beznaděje však prozařuje humor, s nímž ji děti glosují, i vnímavý chápavý cit zrale natočené prvotiny. Škoda, že opakuje motiv učitele nařčeného ze zneužití nezletilých, na němž už stavěl kdekdo, dánský Hon i české Soukromé lži.
Turbo (55 %)
Animovaná pohádka do počtu neurazí ani neoslní, což platí i pro užití 3D. Též se tu putuje za snem, jen rek se mění: v armádě hlemýždích dělníků na rajčatovém poli, vděčném pro veselé rozplácávání, se vyskytne šnek toužící po rychlosti závodních aut.
A s pomocí náhody i přátel, jejichž dojemné podnikatelské snahy docela baví, pronikne nakonec na start. Historka silně připomíná cokoli, slizký šnek snad okouzlí děti, těžko zahrádkáře.
Battle of the Year (35 %)
I třetí výprava za snem si sbalila 3D a klišé, leč v daleko otravnější verzi. Amerika hledá tým hvězd pro šampionát v break dance, takže se zkouší, vyřazuje a káže, jak zahořet pro kolektiv národní vlajky. Josh Holloway ze seriálu Ztraceni přijal roli trenéra asi z dlouhé chvíle, a protože ani tanec nehýří zázraky, nejzajímavější z filmu je výrok, že ve Státech hip hop skomírá, zato ve Francii ho dotují. I když - co ještě Francie vlastně nedotuje?
