Zadruhé, měl by vynechávat kina, hlavně Pána prstenů, jinak se nudí, zná už lepší řemeslo. Zatřetí, hodí se svačina s sebou, téměř tříhodinová Troja dokáže sál vyhladovět. Teprve pak se může dostavit dojem solidní podívané.
Film totiž slavnou báji vlastně vůbec nepotřebuje. Vykostil ji až na samu dřeň, ale nic nového, vlastního nepřidal. Hlavně ji však zbavil snad nejpůvabnějšího prvku, úlohy olympských bohů, jejichž šarvátky a rozmary řídí osudy lidí.
Bohyně, jež si řeknou o Paridův soud, která je nejkrásnější, a pak si vyřizují vzájemné účty prostřednictvím svých smrtelných oblíbenců, náhle neexistují. Nezasahují do bitek, nepohrávají si s nitkami životů. Hollywood škrtá celé nadpřirozeno.
Antický Pearl Harbour?
Jenže co pak zbude? Antický Pearl Harbor, běžná řinčivá historka historických bojů, v níž doboví vojevůdci i diplomaté hojně řeční či dávají vlastenecko-lidové lekce: Nebojuješ za krále, nýbrž za vlast, za své muže, za národ.
Kde lidé bohy „moderně“ pohrdají nebo je zpochybňují, a kde dokonce Achilles nemá po své matce božský původ, matka mu tudíž nesežene od olympského kolegy Hefaista zvláštní zbroj, nezmíní se ani o jeho nezranitelném těle, s výjimkou příslovečné paty - a čistě na okraj, v rámci zámořské korektnosti je tu i jeho vztah k jinochu Patroklovi přísně počestný.
Filmový Achilles se tudíž mohl klidně jmenovat Franta nebo John. Je to zkrátka šikovný bojovník hnaný touhou vepsat se do dějin, než objeví i jiné hodnoty, zamiluje se a zachraňuje svou lásku coby tuctový romantik, malebně zmírající na zeleném pažitu se slovy: To nic, to nic - It’s all right. Hvězdnému Bradu Pittovi pro tuhle roli stačí dvě gesta rukou a pěkné nahé pozadí.
Podobně se změnil Paris: nikoli čistý hoch, jemuž Helenu dohodí Afrodita, nýbrž prý sukničkář, jenž vážně vzplane, což Orlando Bloom předvádí vraštěním obočí.
Taktéž Helena je ve filmu jinou bytostí - ubohým mládětem provdaným za olezlého starce. Vrcholnou svévolí je vyústění osudu milenců, do nebe volající „úprava“, jejíž autor by snad byl schopen nechat přežít Romea, Julii i jejich psa.
Hektor dopadl nejlépe
Nejlépe dopadl Hektor, jehož postava si uchovala jakžtakž věrný charakter a kterého Eric Bana hraje se střízlivou uhrančivostí. Vše, co si myslí o Heleně, má v očích, a raději to nevědět!
Jako skála herectví tu ční Peter O’Toole, když v roli Priama prosí o synovo mrtvé tělo, rozumně se tváří Odysseus Seana Beana, dokud mu autor nenařídí, že slavnou lest vymyslí u ohně díky hračce koníka, kterou vyřezává kamarád. Bohové olympští, vidíte to?!
Scénář Davida Benniofa je prostě kupou berliček, jak se z mýtu bez mýtu vylhat. A bojové scény mají ráz hokejového mače včetně davového povzbuzování, manželek v lóži či přestávek - To by pro dnešek stačilo, zazní v řeži. Hrdinové jen nosí jiné „dresy“ a nelze fandit „našim“, neboť zlí a dobří stojí na obou stranách.
Pro dámy Pittův zadeček
Pastva pro oči se sice dostaví, ale bez překvapení. Úchvatné válečné loďstvo, vylodění v ohni a dýmu, plenění města, obraz masakru se staženým zvukem nahrazeným písní, všechno už tu bylo.
Hlavně však v pojetí režiséra Wolfganga Petersena převládají velkoplošné fresky nad jedinečnými detaily, jakými umí Peter Jackson členit bitvy Pána prstenů.
Nakonec paměť uchová jen přízračný noční útok s hořícími šípy provázený údery do štítů. A Pittův pevný zadeček - jistě, dámy.
Krásný mýtus však nepřežil. Tak to končí, když pohádky netočí hraví lidé s básnivou představivostí Jacksona a Spielberga, nýbrž akční maršálové, kteří nejprve vybijí víly, obry a skřítky a na prázdné pole naženou statisty a tanky.
Hollywoodský herec Brad Pitt ve velkofilmu Trója
