Byla by škoda nechat se odradit trochu mimoňským názvem desky Obamamania či klipem se záběry na amerického prezidenta mávajícího umělohmotnými penisy v teleshoppingu.
Teprve devatenáctiletá Patricie, která na sebe doposud upozornila hlavně jako host turné Xindla X a jako svou velkou inspiraci jmenuje hudbu Zuzany Navarové, se na svém debutu představuje jako schopná zpěvačka s příjemnou barvou hlasu.
Alkohol i Manu Chao
Ale hlavně i jako autorka, která dokáže napsat písničku, aby měla hlavu, patu a český text, který při poslechu neevokuje lámání v kole. Silný je především začátek desky. Úvodní píseň Obama je možná švihlá svým textem, ale už tady deska Patricie zaujme odlehčeným a přirozeným zvukem, ve kterém se dobře protíná dívčí pop s country brnkáním.
Působí v něm trochu jako mladší a o moc drzejší sestra zpěvačky Alice Springs.
Patricia - Pán Bůh
V následující Pánbů přechází Patricie ve zpěvu nenásilně mezi španělštinou a češtinou a skoro to působí, jako by pro ni tuhle písničku napsal Manu Chao. I tady to funguje úplně spontánně.
Rozverné a přidrzlé polohy jí vůbec sedí velmi dobře. Potvrzuje to v asi nejlepší písničce desky pojmenované Zvyřátka. Vtipný text o alkoholových jízdách (Etanol z nás dělá prasátka / Svoje játra posíláme na jatka) podporuje rozfunkovaný hudební základ. Hlas Patricie tu navíc neztrácí na něžnosti, což ještě písničce přidává chytlavý kontrast.
Že právě ten dělá její písničky přitažlivými, se však bohužel ukazuje s pokračující stopáží. Konkrétně v momentech, kdy si Patricie neudržela frackovitou rozšafnost.
Love songy, jako je Nesnesitelná těžkost bytí jsou při nejlepším průměrné. Když řeší banality (Ani já, ani ty / Nevěříme na city), originalita, jíž předtím zaujala, se bohužel vytrácí.
Přestože v roli producenta se Dalibor Cidlinský jr. znovu osvědčil jako hudebník, který je schopen dobře uhlídat celkový sound nahrávky a vdechnout jí osobitost i profesionalitu, písničkám, které on a jeho bratr Jan na desku připsali, jako by oproti těm od Patricie chyběla lehkost.
Bez zbytečných vulgarismů
Krokem vedle byla i závěrečná anglicky zpívaná Woman. Právě na její obyčejnosti nejvíc vyniká, že hlavním trumfem mladé zpěvačky jsou a do budoucna by měly nadále být její vlastní slova a hudba.
Dokazuje to i v trpčích tématech, jakým je r'n'b balada Medový úd o "holce pitomý, bezejmenný, co naletěla", kterou deska klidně mohla skončit.
Ta písnička i díky hiphopově odsekávaným slokám zní, jako by Xindl X nenašel předskokanku, ale svůj dívčí protipól. Patricie je však mnohem lepší interpretka. A navíc dokáže psát provokativní texty i bez věčného sklouzávání k vulgarismům a přehlcenému rýmování za každou cenu.
Její Obamamania není bez chyby, ale jde o prvotinu a důležité je, že nepostrádá svěžest.
Za pozornost navíc stojí i s přihlédnutím k smutnému faktu, že ženský autorský pop u nás stále paběrkuje. A styl, pro který se Patricie rozhodla, tu nikdo jiný nedělá. Tahle holka je zkrátka po dlouhé době mladá krev, která nejenže se nebojí svého mateřského jazyka a skládání, ale ještě jí obojí jde velmi obstojně.
Patricie: Obamamania
CD, 229 korun
Hodnocení MF DNES: 70 %
