Tereza Kerndlová |
Na cédéčku, které je poskládáno především z počeštěných "katalogových" písniček zahraničních autorů, se dál žene za světovým popovým soundem ovlivněným soulem a r'n'b přelomu tisíciletí.
Na rozdíl od mnoha tuzemských konkurentek v téhle poloze nepůsobí nijak zvlášť křečovitě a nepatřičně. V písničce Mám problém, bezesporu nejsilnější skladbě alba, dokonce poprvé zpívá s tak uvěřitelnou vášní, která z ní dělá velké soulové číslo ze staré školy. Pateticky nervní smyčce i text jsou v tomto případě dokonale na místě. A je jen škoda, že tak silný materiál se nepodařilo dostat i na zbytek desky, která po slibném začátku uvadá, až v závěru padne do průměru i pod něj.
Tereza Kerndlová - Schody z nebe (obal alba)
Místo toho, aby se podobně soustředila na emoce, snaží se Kerndlová hudbou pokrýt všechno a nic. Vyhovět klišé "popové"desky. Příšerný je zejména pokus o hit v podobě písničky Rádio, který dává svým textem i nápěvem vzpomenout na legendární průšvih To holky maj rády z prvního alba Markéty Konvičkové. "Je to marná snaha, to se vážně nedá, šéf se mi fakt už někdy zdá, víkend je ďábel, zas nás jen sváděl..." rýmuje Kerndlová, jak kdyby se chystala na diskotéku Michala Davida.
Cédéčko Schody z nebe si přesto nezaslouží zas tak příkrý odsudek. Není zprodukováno provinčně a načrtává cestu, kterou by se Kerndlová mohla vydat, aby se konečně zbavila stigmatu zpěvačky, která má hezčí fotky než repertoár.
Hodnocení MF DNES: 50 %
