Výstavu vzal pod svá křídla Grafický kabinet Schwarzenberského paláce a představuje "umění kresby v Německu 1540–1650". Za povšimnutí stojí minimálně ze dvou důvodů. Jednak nabízí suverénní materiál ke srovnání s dílem dvorního malíře Rudolfa II., jednak zaujme preferovanou technikou. Kresba je minimálně v posledním půltisíciletí vnímána jako nejintimnější umělecký výraz, jako nejkratší cesta mezi umělcovou myšlenkou a jejím záznamem na papíře.
Proto ji vzývali surrealisté, proto ji legendární Giorgio Vasari nazval "odrazem Božího vnuknutí". A byl to právě Vasari, kdo pojmenoval styl, v němž se nesou vystavené práce von Aachenových současníků – manýrismus. A byli to surrealisté, kdo ve 20. letech minulého století tento umělecký -ismus hojně připomínali a brali jej za svoji důležitou inspiraci. Oč jde? Co chtěl manýrismus a jak se projevil v kresbě "v Německu 1540–1650"?
Začalo to Michelangelem
Vasari označil za manýristické pozdní dílo Michelangela Buonarrotiho, tedy jeho obrazy z 50. a 60. let 16. století. Příznačná je pro ně odchylka od řádu a harmonie, respektive zájem o výjimečnost, jinakost, dvoj- a víceznačnost. Manýrismus chtěl být tajemný, chtěl udivovat. Stal se přestupní stanicí mezi renesancí a barokem.
A protože většina malířů 16. a 17. století sbírala zkušenosti právě v Itálii, rozšířil se nový styl rychle po Evropě. V Itálii se učil také Hans von Aachen, který se manýristické estetiky dotkl v některých svých alegoriích a portrétech. Na výstavě v Císařské konírně stojí za pozornost nejen jeho kreslířské umění, ale také malby: třebas obraz unavené tváře Rudolfa II. nebo podobizna nehezké a šilhající von Aachenovy dcery.
Přehlídka děl von Aachenových současníků, kterou přichystala pro Grafický kabinet Alena Volrábová, je komorní, čítá necelé tři desítky kreseb. Jejich náměty jsou různé: divák prochází mezi náboženskými a mytologickými výjevy, míjí pohled do otevřené krajiny, námořní scénu, práce s figurálními i přírodními prvky.
Rukopis vystavených prací je ale zvláštně příbuzný: rozechvělý, pohyblivý, živý. Rozostřený v okrajích, zamlžený, snivý. Kresby působí nehotově, otevřeně, jako by vyzývaly diváka ke hře, ke spoluúčasti na výsledném znění. Jako by jej zvaly na cestu. A je to dobrodružná procházka – nehledě na omezený prostor kabinetu, propast čtyři staletí, která nás od německých kreslířů dělí, anebo fakt, že jejich jména jsou dnes vesměs zapomenuta.
Kresby Melchior a Bocksbergera, Matthiase Kagera, Georga Pechama nebo Friedricha Schorera vyniknou ještě víc, vezme-li divák v potaz hlavní náplň Schwarzenberského paláce. Tou je umění českého baroka. Práce Petra Brandla nebo Karla Škréty jsou monumentální, jasné, doslovné. Aachenovi současníci si drží v koutcích tajemný úsměv…
Umění kresby v Německu 1540–1650
Aachenovi současníci
Schwarzenberský palác, Hradčanské nám. 2, Praha 1, kurátorka Alena Volrábová. Výstava trvá do 31. října 2010, vstupné 150 korun.
Hodnocení MF DNES: 90 %
