Sňatek je pouhá záminka, divácká vějička, atraktivní obal pro typický vztahový dokument. Sice dojde na zkoušení bílých rób, pánských obleků i snubních prstýnků, ale to jsou jenom ozdobné přívěsky sociologické zprávy o stavu citové zralosti v Česku.
SvatbyZ cyklu Navždy svoji |
Ovšem pozor: zprávy, kterou nelze brát doslovně jako reprezentativní vzorek. Jednak lidé, kteří si dobrovolně pustí kameru do soukromí, už se normě vymykají - stačí vzpomenout na Výměnu manželek; jednak zkresluje volba hrdinů, neboť idylku filmaři nepotřebují.
Již z prvních dvou dílů lze vyvodit, jaké typy si režisérka Erika Hníková vybírala: páry, kde hrozí výbuch a kde dominantní roli hraje žena.
Navždy svoji – Zdeňka a Ondřej
Motorkáři: ona fotí akty, on vychová její děti, "ty vole" je běžná součást vzájemných dialogů.
Sedláci: ve vesnické romanci plné jídla se rázná budoucí snacha střetává se zhrzenou tchyní.
Křesťané: nejzajímavější a nejvyrovnanější pár z komunity věřícíchssi až do svatby odpírá sex.
To jsou tři dvojice, které dokument sleduje. Nic převratného nepodnikají, víc zaujmou drobné odlišnosti: nákupy na svatbu ve slevách proti ležérnímu "času dost", panna nevěsta spící s plyšákem proti nevěstě s tetováním, jiný slovník.
Navždy svoji – Isabela a Lukáš
Od druhé části se stupňují třecí plochy, jedni sepřou mezi sebou, druzí přes tchyni, třetí při zařizování bytu. Ale byť se film tváří přísně pozorovatelsky, nezakryje, komu dává více šancí; nadto se hrdinové stále více stylizují a "režírují".
Zkrátka pokud se do nich divák nezamiluje hned v úvodu, nedají mu příliš důvodů, aby s nimi došel až k oltáři.
