RECENZE: Strhující atmosféra na dokonalém hřišti, to je výstava Play

Bouchání, cinkání i rachtání otřásá pražskou Výstavní síní Mánes, která hostí výstavu Play, další chytrý a neobvyklý projekt výtvarníka a performera Petra Nikla.

Nahlédněte do výstavy Play

Krystalízu můžete sledovat prostřednictvím čtyř kamer.

Na téhle výstavě, která už svým názvem Play vybízí ke hraní, je soustředěno na padesát exponátů od více než čtyřiceti umělců. A se všemi exponáty je možné si hrát (nebo je rozehrát).

Dotýkat se vystaveného je tady totiž nejen povoleno, ale dokonce doporučeno. Návštěvník se ocitá ve světě dětského objevování a hledání. Uniká z fádní reality do světa her a zvědavých pokusů "co tahle věc asi udělá" a atmosféra je zde strhující.

Jak sám autor projektu Petr Nikl říká, spíš než o výstavu jde o happening. A občas pěkně hlučný. "Smyslem expozice je uvést lidi do aktivního procesu tvorby," uvádí Nikl a vábení hry v Mánesu odolá málokdo. Třeba Zvonici Jiřího Konvrzka rozehrává záchodovým zvonem muž v elegantním obleku a vůbec si nevšímá potomka, který se zabavil tím, že destruuje (ovšem pozor - i to je proces a o to tady jde) Gumičkový obraz, který pro návštěvníky připravil sochař a výtvarník Milan Cais.

Postarší žena rozehrává Pozemní klavír Petra Nikla, který je nejen nádherný, ale také výborně naladěný... Do toho všeho Kroužkový kanon Ondřeje Janouška plive kouřové kroužky.

Petr Nikl

Petr Nikl (1960) není jen výtvarník. Vydal i několik pohádek - Záhádky získaly v roce 2008 ocenění Magnesia Litera v kategoriích "kniha roku" a "kniha pro děti a mládež".

K rozehrání jsou zde i exponáty známé z minulých výstav - například varhanní bicykl Jiřího Konvrzka s názvem Qes kvintet, jenž naplňuje prostor snovým kvílením (bylo možné ho vidět už v expozici Labyrint světla).

Expozice Play jde tentokrát ještě dál než předchozí projekty - umožňuje návštěvníkům hmatatelně se podílet na tom, jak se výstava vyvíjí.

Přispějte do termitiště

V hlavní části prostoru vzniká takzvaná Krystalíza - kolektivní krajina představ krystalizující zapojením lidí. Na podlaze jsou zde připravená "materiálová termitiště" s drobnými předměty, jako jsou staré trubky, kostky z polystyrenu i lisovaného papíru, dřevěné špulky nebo dřívka a lidé z nich postupně skládají, slepují nebo vzájemně propojují rozvíjející se organismus.

Už první týden začínají jednotlivá termitiště jedinečně prorůstat. Mezi "dodaným materiálem" je k vidění i třeba růžový umělohmotný kůň (příspěvek redaktorky MF DNES) nebo figurky z lega, které jsou podpisem některých návštěvníků - každý totiž může do krajiny umístit svůj vlastní předmět, který však nesmí být větší než deset centimetrů.

Zaslouženě má samostatný prostor mechanizované Srdce, na kterém se kromě Petra Nikla podíleli i Jaroslav Kořán, Martin Janíček, Petr Lorenc a Václav Smolka. Jde o instalaci, která je fascinujícím, živým organismem rozpohybovaným vodou a větrem, a také je možné jej rozehrát hudebními tóny.

Spodní patro Mánesa příznačně ovládá Spodní proud, který má spíše meditativní a soustředěnou atmosféru. I zde lze v přítmí rozehrát světelné, zvukové a hmatové nástroje - například Znějící židli Michaela Delia.

Výstava Play v Mánesu je událostí, která určitě stojí za návštěvu už jen proto, že lepší hřiště pro svou fantazii a tvořivost nenajdete.

Recenze 90 % Různí autoři Play Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1, kurátoři M. Pavala a O. Wald. Výstava trvá do 31. ledna, vstupné 150 korun, www.ncvu.cz

Různí autoři - Play
Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1, kurátoři M. Pavala a O. Wald. Výstava trvá do 31. ledna, vstupné 150 korun, www.ncvu.cz
Hodnocení MF DNES: 90 %