Hezký obal ve výtvarném stylu Pieta Mondriana nabízí vlastně svérázně udělané "best of" (jakkoli k opravdové bestofce bychom leccos museli přidat a něco mohli s lehkým srdcem ubrat). Probírku Stingovými hity převážně ze sólové kariéry, ale také z období skupiny Police.
A právě jeden z nich, prastarý kus Next To You z roku 1978, album otevírá - a snad každému skeptikovi spadne více či méně čelist. Nejde o žádný rozplizlý pokus o umění pro umění na nepravém místě, o rozmělnění potenciálu Stingových písní, o žádné přetloukání mindráků. Next To You je vlastně punk, hraný smyčci. Není to avantgarda, ale dobrý fór rozhodně ano.
A takových fórů (nikoli ve smyslu nějakého nepřípadného "hudebního humoru", mluvíme spíš o dobrých nápadech) je tu spousta, skoro v každé z dvanácti písniček aspoň jeden. Například notoricky známý Englishman In New York sice v zásadě nezní příliš vzdáleně originálu (jakkoli tu reggae přiznávky obstarávají smyčcové nástroje), doprovodem a zpěvem se ale průběžně proplétá vyloženě klezmerový part klarinetu.
V členité a dramatické instrumentaci Every Little Thing She Does Is Magic můžeme zaslechnout názvuky hudby ke starým americkým westernům, v You Will Be My Ain True Love po tak trochu "funusovém" úvodu přichází ke slovu keltské ladění a příjemný duet Stinga s vokalistkou Jo Lowry.
We Work The Black Seam je zaranžována jen pro dechy a perkuse, přičemž výsledek vyloženě budí romantickou představu středověkého anglického královského dvora před zahájením honu na lišku či rytířského turnaje. She´s Too Good For Me jede v boogie rytmu, v kontextu orchestrálního aranžmá je ale výsledkem hodně zajímavá, takřka alternativní specialitka.
Největší překvapení čeká ovšem na posluchače uprostřed desky pod číslem 6 v podobě remaku jedné z nejslavnějších stingovek ještě z policeovské éry, samozřejmě Roxanne. Tu Sting v novém aranžmá zpomalil snad na polovinu, odstranil reggae rytmus a vytvořil z ní silnou klenutou baladu. Úprava je to ovšem stejně radikální jako citlivá a vkusná.
Samozřejmě, ne všechny písničky prošly výraznými úpravami, takové I Hung My Head nebo When We Dance se kromě v podstatě nenápadného angažmá orchestru od originálů příliš neliší. Proud hudby, linoucí se z alba, tak prochází pomyslnými peřejemi, které střídají klidná, hladivá až sametová místa. Prostě inteligentní pop pro dospělé.
Druhá věc je, co nám Sting samotnou existencí tohoto alba říká. Poslední řadovku vydal v roce 2003 pod názvem Sacred Love. Následovalo renesanční loutnové album Songs From The Labyrinth (2006) a vánoční If On A Winter´s Night (2009). Symphonicities je tedy už třetí deskou, kterou Sting jakoby oddaloval novou vlastní tvorbu. V kuloárech se už diskutuje o jeho možném "vyschnutí pramene". Doufejme, že se jedná jen o pomluvy.
Sting: Symphonicities
vyd. Deutsche Grammophon/Universal, čas: 55:39
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
