RECENZE: Polibek je vrchol hříchu. Návrat k podstatě Star Wars sluší

Hororové manýry, milostné vrkání a nastavované finále. Nic jiného se vlastně snímku Star Wars: Poslední z Jediů nedá vytknout.

Provázej tě Síla, zdraví se hrdinové Star Wars – a režisér Rian Johnson naštěstí ví, že jejich síla netkví jen v efektech, nýbrž v mysli, a síla celé série v tradici. Kouzlu původních Hvězdných válek se v premiérové osmé epizodě Poslední z Jediů přiblížil zatím asi nejvíce.

Přinejmenším dovedl teenagerské nováčky z předchozího dílu Síla se probouzí k prahu dospělosti a vedle akčních kousků je nechal občas hrát, dokonce přemýšlet. Pomáhá mu příjemná nejednoznačnost, vyvažující v rozumných dávkách ztřeštěnost mladých a rozvahu zkušených, ač to první se může jevit jako hrdinství a druhé jako zrada.

S takty legendární hudby a titulky odplouvajícími do hvězdného nekonečna se divák cítí na bezpečné půdě známého domova a tentokrát ji neztrácí pod nohama. Hned úvodní letecká bitva se zábavnou účastí jednoho z robotů doloží, že menší může být lepší, neboť je nápaditější i rychlejší než těžkotonážní soupeř. Škoda že si to režisér nevzal k srdci ve finále nastavovaném na několik konců, kdy ztrácí dech i body.

Základní příběh nekonečné války povstalců s diktátory je nadále stejně prostý, ale epicky docela bohatý díky neustálému střídání míst děje. Tam kde minule skončili, pokračují v hledání společné řeči mladá bojovnice a rezignovaný mistr řádu Luke, v jehož roli Mark Hamill zestárl vskutku zajímavě.

Jiná parta zůstává kolem velitelského můstku s princeznou Leiou neboli Carrie Fisherovou, která před rokem náhle zemřela, případně se v rozporu s rozkazy pokusí porazit nepřítele na vlastní pěst, což znamená sehnat proslulého zloděje. A také v temné říši se míchá mocenskými kartami.

Popravdě přemlouvání, přetahování či kolísání mezi tábory dobra a zla také připisuje dlouhé minuty do dvouapůlhodinového rozsahu, ale na rozdíl od komiksových schémat je zdejší variace na antické drama typu „v každé rodině se něco najde“ docela propracovaná. Navíc ji prozařují doteky prvotní něhy v podobě vstupů klasických postav: od Yody po Žvejkala odehrají každý své milé, vesměs usměvavě pointované sólo.

Paradoxně zkušenost, že vzorní rytíři bývají nudnější než prohnaní padouchové, tentokrát neplatí. Nejspíše proto, že světlu přidělil film stopy nenuceného humoru, kdežto temnotu ohlašuje tuctové bafání a dunění jako z laciného hororu.

Několikrát se dostaví podívaná snů: se zrcadlovým efektem v jeskyni, s náladou kamenné osady nad mořem či v kasinu, ve zdobnější variantě minulých kosmických barů, odkud se pak odvine úchvatná westernová honička v sedle. Tady se křísí pravé hravé dobrodružství.

Star Wars: Poslední z Jediů

70 %

USA, 2017, 150 min

Režie: Rian Johnson

Scénář: Rian Johnson

Hrají: Daisy Ridley, Adam Driver, Carrie Fisherová, Mark Hamill, John Boyega, Oscar Isaac, Billie Lourd, Domhnall Gleeson, Benicio Del Toro, Gwendoline Christie, Andy Serkis, Lupita Nyong'o, Laura Dernová, Kelly Marie Tranová, Anthony Daniels, Jimmy Vee, Peter Mayhew, Warwick Davis, Thanh Van Ngo, Crystal Clarke, Akshay Kumar, Andy Nyman, Mark Lewis Jones, Togo Igawa, Joseph Gordon-Levitt, Tom Hardy

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.9

V neposlední řadě umí Poslední z Jediů prodat i kýžený návrat k prapodstatě, která Star Wars sluší, tedy k filozofické stránce ságy dokládající, že učitelovo selhání je nejlepší lekcí pro žáka a rytířská ctnost není věcí svalů ani původu, nýbrž ducha. Přičemž onen internacionálně plebejský motiv se sděluje snesitelněji než v sedmém dílu.

Co ještě patří k dobré tradici? Že i menší role zdobí hvězdy jako Benicio Del Toro. Že jinak otravný milostný cvrkot má pevnou hráz cudnosti, kde polibek značí vrchol hříchu. A že si Star Wars drží zdravý vkus rodinné zábavy, kde nejdrsnější nadávka zní „Ty plechovko“. Pohledné bitvy jsou samozřejmostí.