Vida, že to jde. Po sérii premiér s nevalnými muzikálovými výsledky se mohou fanoušci žánru sesednout k malé oslavě. Robin Hood, jemuž před prázdninami předcházela velká televizní show, která vybrala některé z jeho hlavních představitelů, není špatný kus. Ve středu měl premiéru v pražském Kalichu.
Nejvíc se podobá americkému filmu z roku 1991, v němž si hlavní roli zahrál Kevin Costner. Pro ty, kteří ho neviděli: Robin se vrací ze svaté války po boku Maura, kterému zachránil život. Dozvídá se, že jeho otec byl zabit, když se odmítl připojit k tažení šerifa z Nottinghamu proti králi Richardovi. Muži naleznou útočiště v Sherwoodském lese... a tak dále.
Co by bylo za 100 procent
Za plno věcí si zbojnický muzikál zaslouží hodnocení stoprocentní. Třeba za scénu Martina Černého. Ta spolu se svícením vytváří nádherné lesní scenerie, dimenzí překonávající malý plácek Kalichu.
Za to, že se zpěváci nebývale aktivně zapojují do tance, zejména Lucia Šoralová coby Marianna, Alžběta Stanková (její komorná), Leona Machálková v roli Čarodějnice nebo Václav Noid Bárta v roli titulní. Tím dávají scénám mimořádný náboj a diváky vtahují do děje. Tanečně jsou vyladěné i šermířské souboje - přiznávají, že tohle není parta, která by roky cvičila s meči a že divadelní prvek vřavě neubere na síle. Půvabnou variantou tanečního šermování je i úvodní vypjaté setkání Marianny a Robina.
Skvěle také vyšel nápad uplatněný v duetu mezi Šerifem z Nottinghamu (Kamil Střihavka) a tamním biskupem (Petr Opava). Muži zpívají a mezitím v duchu konverzaci ze záznamu komentují, rýmy přitom často navazují. Fantazie.
Další plus: skvělí zpěváci. Od úvodního Bártova nářku, když se dozví o otcově smrti, přes company v čele s Jiřím Zonygou (Malý John) až po Lucii Šoralovou, které je role očividně napsaná na tělo a jež se ve vysokých tónech cítí doma podobně jako zbojníci v lese.
Výbornou volbu protagonistů podtrhují Kamil Střihavka či Leona Machálková. Píseň, v níž čarodějnice sděluje Nottinghamovi, že jest jeho matkou, je jedním z vrcholů inscenace. Nejen pěvecky, ale i díky hudbě, která píseň žene do úderných tanečních rytmů.
Autor hudby Ondřej Soukup je ostatně další pilíř zdařilé části inscenace. V baladách je jeho rukopis patrný, ve zbytku maximálně využívá píšťaly a flétny, občas se od středověku hudebně odváže až k současnosti. Škoda, že těch šťavnatých výletů není víc.
Humor vtipný...
A nakonec důvod, proč Robina Hooda milovat i nenávidět: humor.
Toho dobrého je víc, v tom Gabriela Osvaldová (spoluautorka libreta a autorka textů) nezklamala. V textech se pohybuje na hraně vkusu a ironie, ale dokáže ji většinou ustát se ctí. Příkladem budiž část textu, kterou zpívá šerif Marianně poté, co ji omámil nápojem lásky od čarodějnice: Jste prostě trošku zhulená... / Podlamují se kolena? / A svěrač správně nesvírá / Služka tu ráno vytírá / A anžto, tak a protože / teď odnesu vás na lože. / Leč vaše tělo právě není / úplně vhodné ku plození. / Řeknu to – budu decentní / potomky nechci dementní.
Ale vtip není schovaný jen v textech. Když vojáci na příkaz "sundejte je" zamíří na domnělé ženy na stromě kušemi, Gisburn je upozorní, že je mají sundat rukama. To potěší.
... a humor nevtipný
Jenže ani Hood se neubránil trapnostem. Když se chce Robin dvořit Marianně a jemně kyne rukou na ni zbožně hledícím zbojníkům, aby zmizeli, je to zábavné. Když chce však v rámci toho Malého Johna synek odlákat na borůvky, omluví noční tmu potřebou je zavařovat. To zabolí.
Stejně jako to, že se český muzikál dosud nepoučil z věčně upachtěného modelu dvou komických postaviček. Vizuálně mají svůj půvab – skřeti obalení šiškami a dalším lesním odpadem jako by vypadli z Kukyho, avšak jejich hádky o tom, zda jim je šest set nebo osm set let či opakované narážky na původ ze žaludu a bukvice, to už otravuje. Byť by tahle vsuvka byla nutná na přestavbu scény či převlékání ostatních.
Méně je zkrátka někdy více, jemný scénický humor či ten v textech by k mimořádnému počinu úplně stačil, další pokusy jej znehodnocují.
Úvaha při hodnocení je tedy prostá. Škrtnutí trapné dvojice skřetů by ho zvýšilo na osmdesát, revize přetažených vtipů a doladění hereckých projevů na devadesát. A kdyby třeba zmizelo pár zbytečných písní (Lístky čaje), jiné se zkrátily (Opilý mnich) nebo hrál živý orchestr (na který však tady není místo), bylo by to za sto.
Hodnocení MF DNES: 70 %
Magazín Víkend
Sto padesát kostýmů. Tolik jich potřebují na nové představení Robina Hooda. LADY Marianna si během představení vymění hned sedmery šaty. A jeden převlek jí trvá jen dvacet vteřin. Dá se to vůbec stihnout? Více se dozvíte v reportáži Kláry Kubíčkové, která strávila zkoušku muzikálu v zákulisí společně s kostymérkou Martinou Tóthovou.
