Sex ve městě 2 prý vznikl jako reakce na oezvu, kterou způsobila první celovečerní verze úspěšného seriálu. "Ženy si tehdy z návštěvy kina udělaly dámskou jízdu, tak jsem jim to chtěl tentokrát dopřát ve velkém," řekl režisér Michael Patrick King. Předsevzetí splnil do puntíku. Bonusem je, že nakonec nabízí i víc než jenom "sexy večírek".
Aby hned na začátku nevznikla mýlka: pánové si opět mohou dát pauzu, Sex ve městě 2 je ryze dámská záležitost. Zmíněné "navíc" ocení jen ti (ty), kdo měli(y) slabost pro původní seriál a předešlý film je zklamal. Dvojka je totiž o něco věrohodnější a šťavnatější. Důvod? Hrdinky dospěly. Konečně.
(Dobře míněná poznámka od autorky-ženy pro čtenáře-muže: Pokud se nechcete zbytečně rozčílit, v tuto chvíli prosím přestaňte číst. Pochopit kouzlo zkratky SATC, tedy z originálu Sex And The City, bez adekvátní dávky estrogenu v krvi představuje úkol hodný nadčlověka.)
Šaty nedělají film
Svého času jsme plkání nad skleničkou cosmopolitanu zbožňovali: účastnily se ho ženy, které byly mladé, vtipné, sebevědomé a nad věcí. Fakt, že měly chuť, sílu a čas donekonečna "probírat a řešit", vyplýval ze situace. Nikam se nehnaly a nebyly v tom samy. I tu dech beroucí naivitu jsme jim vlastně přáli.
Pak ale rozmařilé singles nahradily "zralé" ženy - matky od rodiny, výkonné partnerky a manželky. Problém je, že stále měly onu chuť, sílu a čas na plkání. A to už jme jim věřit nemohli.
Naštěstí šli tvůrci do sebe a postavy čtyř kamarádek z Manhattanu zase zživotnili. Pořád se scházejí a řeší, pořád mají slabost pro luxus a hezké boty, ale téma hovoru se změnilo a móda pro ně přece jenom není středobodem vesmíru; když rozčilenou Carrie neuklidní ani výzva "Jdeme nakupovat", je to na pováženou... Což samozřejmě neznamená, že by se nenakupovalo vůbec: když na dámy zpod hábitů arabských žen spiklenecky mrkne Dior, hrdinkám zablýskají očka stejně jako dřív.
Barvami, drahými látkami a nezvyklými detaily to v Sexu ve městě 2 hýří pořád stejně. Jen se v nich zároveň neutopí všechno podstatné. Tam, kde se před dvěma lety samoúčelně defilovalo na podpatcích, nabízí pokračování vtipný dialog (typických slovních hříček přibylo) či rovnou posun v ději. Šatičky a botičky se vrátily tam, kde jim to svědčí nejvíc, totiž do pozadí.
Hltáme je nepřetržitě a lačně, ale přesto spíše mimoděk. A když už nám je režisér přece jen servíruje přímo pod nos, pak k tomu má většinou důvod: ohromit, zlehčit, rozesmát. Blahnik a poušť, notabene Samanthiny dekolty a burky k sobě doopravdy příliš neladí; o to větší hřích by bylo kontrast nevyužít.
Jako by autoři konečně přišli na to, že bez základů nebude stát ani kůlna, natož palác ze zlata a diamantů. Seriál držel pohromadě, protože měl čtyři životné postavy, každou se specifickými zvyky, zázemím a životem. Hrdinky, s nimiž se šlo ztotožnit. Samantha, Charlotta, Miranda a Carrie z celovečerního filmu číslo jedna ovšem tohle všechno postrádaly. Z postav zbyly stíny, které jedly, pily, mluvily a kupovaly drahé věci. Co dělaly, když doma položily tašky a začala ta "obyčejná" část dne zvaná existence? Těžko říct.
Město mimo město
Dobrá zpráva je, že nyní už to zase víme. Charlotta je matka, která "nezvládá" tak, že občas musí tajně brečet v koupelně. Miranda je matka, které být "jen matkou" zcela evidentně nestačí, ale ani práce není to, co by ji zrovna uspokojovalo. Samantha se zarputile snaží pokračovat v nevázaném životě a nekapitulovat v boji s menopauzou, ale v obojím méně či víc naráží ("Už je to oficiální, estrogen vyklidil pole.") A Carrie zjišťuje, že ani Božský nemusí být Božský, když si sedne na gauč k televizi.
Jinými slovy nikoli před dvěma lety, když se Carrie vdávala (a všechny kamarádky jí s tím pohádkově obětavě pomáhaly), ale až teď sledujeme Sex ve městě "poté". A to paradoxně přesto, že se z větší části odehrává mimo město, konkrétně v Abú Zabí.
Výsledkem je, že když Samantha zavelí "Jedeme na dovolenou", neozve se tak jako dřív jednohlasné jásání (zabere až Samathino "Já kvůli vám chodila na dětské oslavy, vy se mnou pojedete na výlet."). A že když přijde slovo na nevěru, už se neozývá idealistické "Nikdy", nýbrž "Každý chce být nevěrný!".
Dospěla dokonce i Charlotta. Když přemýšlí nad tím, jestli se manžel vyspal s dobře vyvinutou chůvou jejích dětí, nejvíc ji trápí pragmatická otázka "Kde seženu novou?". O cynismus a nadsázku tu zkrátka není nouze, a i když se dámy pohybují tisíce kilometrů od New Yorku, cítíme z nich svěží závan toho, co udělalo ze Sexu ve městě fenomén.
Beznadějný případ jménem Carrie
Jestli tu někdo něco kazí, pak to nejsou překvapivě ani odskoky zcela mimo děj ("svatba" Stanforda v úvodu, která očividně vznikla jako pocta nestárnoucí Lize Minnelli), ani záplava marketingových úliteb (exkurzí po atrakcích Abú Zabí počínaje, reklamou na cokoli od hodinek po chipsy konče). Nevadí dokonce ani hvězdy hostující v miniroličkách - Penélope Cruzová koketující s Božským, Miley Cyrusová jako konkurence o generaci starší Samanthy, zmíněná Liza, respektive osobitá kabaretní parafráze hitu Beyoncé, to vše funguje.
Hlavní brzdou je tu sama vypravěčka Carrie Bradshawová: stále stejný sebestředný diblík, stále romantik a idealista. Když půl hodiny řeší pětivteřinový polibek a zavolá si na to všechny poradkyně, máme chuť jí koupit "bravíčko" a vylít na ni kýbl s vodou. A když se vytasí s pohádkou o "osudovosti" a teorií manželského svazku, blahořečíme zbylým dámám za jejich očistný cynismus. Nicméně nakonec jí odpustíme: Carrie prostě nesmí dospět už jen z podstaty.
Sex ve městě 2 není vůbec špatný. Rýpalové by si mohli postěžovat, že je politicky povrchní a nekorektní a že vztahy mezi dvěma kulturami (západní a arabskou) ukazuje příliš schematicky. Závěr, v němž souzní ženy napříč etniky i kulturami a k pocitu svobody jim stačí nový model od Vuittona, není zrovna světoborný a dal by se klidně vynechat (ostatně stejně jako polovina exotických scén, jež mají skutečně jen jediný cíl, a to získat turisty).
Na druhou stranu nejen ženy po přechodu ocení, jak nonšalantně a přitom důstojně lze přejít z kategorie single třicítky do kategorie single dámy s návaly a přezíravým vztahem k mládí (Samantha: "Jednou mi budete vděčné, že jsem vás naučila říkat ´Žena v našem věku´!").
A hlavně: Sex ve městě nikdy nebyl ani nehodlá být sociálně-politickou sondou. Carrie a spol. mají hlavně bavit. Což tentokrát dělají.
