Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Terapie s Rodenem je světová. A taky nebezpečně návyková

  13:33aktualizováno  13:33
Pět měsíců proseděl kvůli Terapii Karel Roden v jednom křesle. Polovinu času mluvil, polovinu poslouchal a celé se to točilo na filmové kamery. Výsledkem je seriál. Nejlepší seriál, s jakým jsme za poslední léta měli tu čest. A taky důkaz, že to jde i u nás. Elegantně, solidně a bez laciných efektů.

Na první pohled se to zdá být skoro zázrak. Kamery skutečně nesledují nic jiného než místnost s křeslem, pohovkou a rozmlouvajícími osobami. Žádné dějové veletoče, žádná akce, jen ty čtyři stěny, dialogy a my. Přesto nám pravidelná půlhodinka "s mluvícími hlavami" uběhne jak sprinterovi stovka a chceme další. A další. A ještě jednu.

Lví sestava a formát zvenčí

Ve skutečnosti Terapie, nový seriál vysílaný na HBO, zázrak není. Je to "jen" ukázka toho, že když se spojí talent, důslednost a respekt k řemeslu, nemůže vzniknout špatná věc. Terapii navíc vytvořili lidé, kteří se u nás řadí k nejlepším autorům – ne náhodou jsou čtyři z nich držiteli Českého lva. 

Pravda, dostali k dispozici formát, který už se ve světě mnohokrát osvědčil – série o terapeutovi a jeho pacientech se pod různými názvy vysílala i v USA a Izraeli. Petr Zelenka, Marek Najbrt, Robert Geisler, Ben Tuček a Iva Klestilová jej však dokázali počeštit a zvěrohodnit, přičemž to celé udělali velmi osobitě a nenásilně, a to v žánru seriálu vůbec není samozřejmost. 

Z první řady seriálu Terapie: Tatiana Pauhofová se nejprve snaží vyznat lásku...
Z první řady seriálu Terapie: Lukáš Hejlík jako voják Igor miluje kvalitní kafe...
Z první řady seriálu Terapie: Michaela Doubravová jako gymnastka Linda přijde k...

Pondělí, úterý, středa aneb Markovi pacienti v podání (zleva) Tatiany Pauhofové, Lukáše Hejlíka a Michaely Doubravové

Každý den v kalendáři terapeuta Marka patří jiné osobě, jejíž osudy sledujeme a zároveň si přes ni oťukáváme i Marka samotného. Pondělí je dnem Sandry (Tatiana Pauhofová), přitažlivé zdravotní sestřičky, která se do ženatého Marka vášnivě zamiluje. Úterý patří vojákovi Igorovi, přidrzlému suverénovi s vnitřním řádem, kterého rozhodilo trauma z Afghánistánu (patrně nejvýraznější Rodenův spoluhráč Lukáš Hejlík). Ve středu přichází Linda, gymnastka, jež má ruce v gypsu a dětskou duši na padrť (neobyčejně vyspěle ji hraje Michaela Doubravová) a ve čtvrtek se na sezení (ne)scházejí manželé (Anna Geislerová a Martin Hofmann) řešící otázku potratu a vlastní nekompatibility.

A protože kovářova kobyla chodí bosa, jednou týdně vyhledá odbornou pomoc i sám Marek. Coby "rogerian", terapeut, pro nějž není léčba pacientů neosobní proces, ale intenzivní prožitek, ji potřebuje možná ještě naléhavěji než všichni ti, jež s kolegyní ve výslužbě Ditou rozebírá. Jeho dnem je pátek večer, tedy doba, kdy už mu starosti klientů i vlastní neuspokojivý život přerůstají přes hlavu.

Roden "všední" a páteční

Marka hraje Karel Roden a hraje ho tak, jako snad ještě žádnou dosavadní roli: mnohotvárně, věrohodně, naléhavě, a přitom ledabyle. Jeden údiv v jeho podání, to je celá symfonie výrazů: umí si hrát s "podvýrazy" a nuancemi, a když naslouchá a mlčí, dozvíme se o něm paradoxně víc než z klasického dialogu.

Když mluví Linda, jako by ji chtěl zachránit pohledem – tolik péče a obav se v něm zračí. A jakkoli je sebestředný Igor někdy na facku, když dojde na jeho niterné bolístky a křivdy, čteme v Markových očích bolest a hlubokou účast – v kontrastu s Igorovou věčně vysmátou tváří snad až nemístnou, ale opravdovou. Jako by se ti dva propojili a Marek viděl utrpení, o kterém sám Igor ještě ani neví. "Lidi, které léčím, musím mít rád," říká Marek a člověk mu to věří s každým nádechem.

Pak je tu ovšem ještě jeden Marek: ne Marek terapeut, nýbrž Marek – manžel, otec a muž. Někdo, kdo zdaleka nemá na vše odpověď, kdo není silný, ale křehký, bezbranný až bolestínsky ublížený, kdo není trpělivý, ale impulzivní a chvílemi i vulgární a obhroublý. Egocentrik a pedant, který jen vzácně naslouchá, a tím, co říká, často zraňuje. Na první pohled se tihle dva Markové až překvapivě popírají: naštěstí však pouze na ten první. Z druhého už nám vychází celistvá osobnost, která se s každým dílem odhaluje víc a víc. Nenásilně, ale důsledně. 

Z první řady seriálu Terapie: Martin Hofmann a Anna Geislerová řeší v seriálu,...

Ze seriálu Terapie: Martin Hofmann a Anna Geislerová řeší v seriálu, zda jít na potrat. A zda být vůbec spolu.

I to je mimochodem důvod, proč má každá epizoda svoje místo a čas a ty se nesmí zaměňovat. Byť by se mohlo zdát, že dějové linky jednotlivých postav můžeme sledovat i odděleně nebo na přeskáčku, opak je pravdou. V propracované struktuře se všechny ovlivňují, takže vynechat či předběhnout znamená přijít o důležitý kamínek do mozaiky. 

Filmová televize

Zajímavý je třeba už jen způsob, jakým při pátečních sezeních s Ditou Marek popisuje to, co jsme s ním v týdnu prožili. Něco si poupraví, něco zatají a najednou tu máme dvě odlišné verze téhož. Co je vlastně pravda? Relativita pohledu je mocná čarodějka.

Terapie

45 dílů, každý všední den od 20:00

Terapie má základ v izraelském seriálu Be Tipul z dílny Hagaie Leviho. Jeho americkou variantu,  In Treatment, v níž si hlavní roli zahrál Gabriele Byrne, vysílala Česká televize pod názvem V odborné péči. Terapie je historicky prvním hraným seriálem HBO realizovaným na českém území. Odehrává se v ordinaci psychologa Marka Pošty (Karel Roden), kterého během jednotlivých dnů v týdnu navštěvuje několik různorodých pacientů. V ústředních rolích uvidíme Tatianu Pauhofovou, Lukáše Hejlíka, Michaelu Doubravovou, Aňu Geislerovou, Martina Hofmanna a Kamilu Magálovou.

Vraťme se ale ještě na chvíli k tomu, proč Terapie na diváka funguje tak výjimečně dobře. Jak to, že zaujatě sledujeme něco, co je ve své podstatě jen záznam statického dialogu, navíc na téma, které jsme až dosud znali maximálně z anekdot a allenovských komedií? Odpověď zní: je jako film. Přestože se Terapie skládá z epizod, pracuje s nimi z perspektivy celku, který má začátek, prostředek a konec. A tedy i něco jako napětí a dramatický oblouk v rámci onoho celku i jednotlivých dílů.

Navíc se tu nevypráví televizně, ale filmově. Klasická kamera využívá nejmodernější technické vychytávky, režie se nespokojí jen s tím, že občas někoho nechá vstát a přinést kafe, ale hraje si i se způsobem snímání a perspektivou vytváří tak zvláštní vnitřní dynamiku. I hudba je víc než emocionální podkres. Zní jen někde, ale zato má co říct. Terapie zkrátka působí tak, jak se od ní očekává – podprahově. 

Scenáristé navíc správně pochopili, že pokud chtějí zaujmout, nemohou psychoterapii podat jako vědní obor, ale zároveň nesmí klesnout ani na úroveň bakalářských povídek. Na pohovku proti terapeutovi proto posadili inteligentní a dostatečně poučené osobnosti, jež prokouknou jakýkoli pokus o schematizaci. "No tak, doktore, nebuďte laciný," zarazí Marka pokaždé, když to vypadá, že by se mohl začít chytat teorií o traumatech z dětství.

Z natáčení první řady seriálu Terapie

Z natáčení seriálu Terapie: vše se odehrává na prostoru několika málo metrů čtverečních.

Žádné velké psychologizování se proto nekoná. Tedy alespoň ne v prvním plánu. Autoři moc dobře vědí, o čem píší, ale chytře nám to servírují v podobě, jež neoddělitelně patří k žánru seriálu – totiž přes obyčejné lidské vztahy. 

Samozřejmě ne vše je v Terapii stoprocentní: čtyřicet pět dílů je čtyřicet pět dílů, a přestože každé slovo tvůrci otočili stokrát, než ho použili, pár slabých míst se najde – a naneštěstí zrovna v úvodu. Pro jistotu proto radím: vytrvejte. Než se na poněkud plochý motiv zaláskované pacientky navážou další, méně laciné a také lépe napsané, chvíli to trvá a leckoho to může odradit. Nevidět Terapii by ovšem byla věčná škoda. A zdaleka ne pouze pro ty, kdo terapii potřebují.

HODNOCENÍ iDNES.CZ: 90 %




Nejčtenější

Vyslýchali mě jako fašistku, říká autorka scénáře o střetu s muslimy

Z filmu Pírko

Za scénář filmu Jako v ráji dostala Lucia Klein Svoboda jednu z vítězných cen loňské soutěže Filmové nadace. Má už i...

RECENZE: Věčně tvá nevěrná následuje normu, že co český film, to ostuda

Z filmu Věčně tvá nevěrná

Novinka kin s názvem Věčně tvá nevěrná dokonale naplňuje zvyklost, že tuzemské romantické komedie jsou špatné, dojemně...



RECENZE: Krimi selhává. Inspektor Max od kolotočů pouze připomíná jiné

Ze seriálu Inspektor Max

Zločin v operetce. Tak se po několika dílech jeví koprodukční seriál Inspektor Max, který po slovenské lednové premiéře...

Nejde o cenzuru, líčí šéf rady, proč odmítli film o střetu s muslimy

Ceny Filmové nadace převzali (zleva) Radek Bajgar, Lucia Klein Svoboda, Lucie...

Přemysl Martínek z Rady Státního fondu kinematografie, kde Lucia Klein Svoboda neuspěla s žádostí o podporu svého filmu...

A ještě jedna věc. Columbo, křestním jménem poručík, slaví padesátku

Peter Falk v seriálu Columbo

Seriál sice začal až v roce 1971, nicméně před padesáti lety, 20. února 1968 v pilotní epizodě Vražda na předpis, se...

Další z rubriky

VIDEO: Příběh s vystřiženým Spaceym má i podobu seriálu jménem Trust

Donald Sutherland v seriálu Trust

Film o únosu miliardářova vnuka Všechny prachy světa, v němž tvůrci nahradili Kevina Spaceyho nařčeného ze sexuálního...

Když hraju dobře, mám štěstí, tvrdí Menzel. Premiéru má k narozeninám

Jiří Menzel při natáčení Tlumočníka

Slovenský Tlumočník, ve kterém hraje titulní roli, má dnes večer, přesně v den osmdesátin Jiřího Menzela, světovou...

RECENZE: Věčně tvá nevěrná následuje normu, že co český film, to ostuda

Z filmu Věčně tvá nevěrná

Novinka kin s názvem Věčně tvá nevěrná dokonale naplňuje zvyklost, že tuzemské romantické komedie jsou špatné, dojemně...

Najdete na iDNES.cz