RECENZE: Víc až po pitvě, zazní tentokrát v seriálu Na schovávanou

Má vskutku jedinečnou výchozí situaci, i když jinak se podobá evropským kolegům včetně módní stylizace severského chladu. Ukrajinský krimiseriál Na schovávanou v úterý startuje na stanici Prima Cool.

V obyčejném panelákovém bytě si tatínek s dcerkou hrají na schovávanou. Během okamžiku, než se otec otočí od sporáku, se však sedmiletá dívenka ztratí: doopravdy, bez legrace a beze stopy, přestože zevnitř otočili klíčem.

Zoufalému rozvedenému muži s podnikatelskými škraloupy na hraně zákona jeho historku nikdo nevěří – dokud zmizelých potomků ve městě nezačne přibývat.

Klasická záhada zamčeného pokoje znamená přitažlivé otevření případu, byť vydírání prostřednictvím ohrožených dětí patří k nejlacinějším zápletkám a řemeslně solidní obal se zhlédl v už poněkud uniformní potemnělé vlně odcizenosti na skandinávský způsob. 

Je tu beznadějně pusto, pošmourno, sychravo a šedivo jako třeba v loňském česko-polsko-ukrajinském Principu slasti, se kterým vykazuje projekt Na schovávanou i jiné příbuzné rysy.

Zejména model odtažité, bezmála chorobně nezávislé sólistky ve vyšetřovacím týmu, kterou představuje nejen typově nevšední Jevgenija Gladijová, ale také portréty jejích spolupracovníků, kteří případem procházejí s výrazem osudovosti, apatie a marnosti.

Naštěstí na rozdíl od jiných seriálových strážců zákona zbytečně nefilozofují, i své soukromé rodinné trable řeší zpravidla jednoslovně, raději mlčky doma kuchtí, myjí se či sprchují.

Na schovávanou

60 %

Režie Irina Gromozda, hrají Jakov Kučerevskij, Oleksandr Kobzar, Jevgenija Gladijová, Vjačeslav Dovženko,

Kinobox: 82 %

IMDb: 7.2

Jistěže se kolem nich opět stahují též mračna v podobě korupčních zrádců uvnitř sboru, ovšem tady se spousta klišé včetně náboženské sekty v pozadí vykoupí skutečně napínavou kauzou s užitečnou dávkou tajemství zakletého do číselné šifry.

Navíc seriál Na schovávanou projevuje zručnost filmových řemesel v čele s kamerou, která stvrzuje nastolenou náladu, ať krouží po hrázi, nebo po střechách. A třebaže nelze mluvit o vyloženě akčním thrilleru, do dvou dílů se vejde jak honička, tak zásahové komando.

Prakticky se tu najde vše, čím operují západní krimiseriály, jen ryze ukrajinské motivy paradoxně chybějí. Zkrátka se zrodilo další univerzální žánrové zboží pro vývoz na libovolný trh. 

Ve kterém koutu světa se právě nachází, divák beztak sotva registruje, protože v dabované verzi zní příslovečné „Víc až po pitvě“ důvěrně známě, neřkuli vyloženě domácky.