Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Šansoniérka Krobová se nebojí říct nenalíčenou pravdu

  9:13aktualizováno  9:13
Opět v poněkud odlišném světle než dříve se představuje na svém třetím albu Chvilka co se chytí písničkářka, respektive autorská šansoniérka Sylvie Krobová.

Sylvie Krobová | foto: Ivan Kuťák

Sylvie Krobová

Je to dáno především faktem, že album bylo nahráváno živě, konkrétně v prachatickém divadle. Krobová, ostatně sama (také) herečka, se ve své tvorbě nikdy nebránila rysům, typickým pro divadelní projev, což je ostatně pro velkou část interpretů šansonu typické: hereckému výrazu a jisté míře patosu. To, co při práci ve studiu vře pod povrchem, jako tomu bylo u jejích předešlých dvou alb, najednou před publikem vyhřezlo na povrch.

S tím souvisí i větší syrovost podání Krobové písní a jistý podíl improvizace, který může zajiskřit právě jen ve "chvilce, co se chytí", tedy tehdy, kdy hudba ubíhá v reálném čase, záznamové zařízení je zapnuto a předpokládá se, že žádné velké úpravy nepřicházejí v úvahu.

Tato nelíčená "pravdivost" (včetně průvodního slova) je u skutečných, tedy dodatečně zjevně nedolešťovaných nahrávek mnohem cennější než třeba nějaké droboulinké zaváhání, bez kterého se vznik takového typu alba neobejde. A toto album je přesně takový případ.

Sylvie Krobová

Krobová má štěstí na spoluhráče. Snad odkudsi shůry posvěcené partnerství, jaké bylo cítit ze spojení s baskytaristou Otou Sukovským a cellistou Vojtěchem Havlem na zpěvaččině debutu Stín se tady sice, pravda, neopakuje (k takovému zajiskření ale dochází nejspíš jednou za život), Krobové současní partneři jsou ale jejímu projevu velmi kvalifikovanou oporou.

Je to případ jak pianisty (akustického i elektrického, hrajícího občas i ve varhanním rejstříku) Tomáše Alferiho, se kterým Krobová, sama střídající klavír a akordeon, natočila už minulé album Svět podivínů, tak kontrabasisty s bohatými zkušenostmi od jazzu po folk Petra Tichého. Dva stručné vstupy Jiřího Bilba Reidingera na kornet jsou spíš jen pro stylové dobarvení.

Sylvie Krobová

Lyrický autorský rukopis Sylvie Krobové se nijak nemění, ostatně není důvod. Její písně jsou osobní, velmi niternou výpovědí, impresí jejího nejednoznačného vnitřního světa. Zapadají do něj i tři zhudebněné básně Ivana Blatného, které šansoniérka představila v samostatném bloku. Básník a jeho interpretka si porozuměli i přes (nejen) časovou propast.

Hodnocení iDNES.cz: 70 %

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Boris Carloff
VIDEO: Boris Carloff obaluje melancholii vokály a syntezátory

Hudebník a producent Boris Carloff vydává album The Solipsist, o němž tvrdí, že je jeho nejelektroničtější a zároveň nejpísničkovější. Zároveň vypouští klip ke...  celý článek

Zpěvačka Eva Matějovská
VIDEO: Zpěvačka se ocitla V pohádkách, singl produkoval basák z Chinaski

Zpěvačka Eva Matějovská přichází se singlem V pohádkách, jehož produkce se ujal Ondřej Škoch z kapely Chinaski a platforma Music Cluster pomáhající mladým...  celý článek

Kapela Tichá dohoda
RECENZE: Hlasitá revoluce je prostě Tichá dohoda ze starých dob

Tichá dohoda po letech vydává desku s novou zpěvačkou a starým zvukem. Album nazvané Hlasitá revoluce je svěží závan doby, kdy světu vládly kytary.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.