"Klidně si s ní pomažte ruce, je to léčivé!" začínají tvůrci poslední část Cest energie. Po krátké procházce čerstvě zmlklým industriálním prostorem diváci usednou v jedné z hal.
Ropa tryská v nepojmenované zemi, kde si díky jejímu prodeji vytváří tamní prezident bizarní kult osobnosti nezávisle na ekonomickém stavu svých občanů. Dle Bambuška byl jasnou inspirací zakavkazský Ázerbájdžán.
Prostor haly využívá kompletně, úvodní části hry se jako výkřiky ozývají z různých konců velké místnosti. Hra perfektně pracuje se světlem a využívá rekvizit posbíraných snad přímo v továrně, pachu benzinu i řevu rotační sekačky.
Ropapremiéra: 1. září 2013 režie: Miroslav Bambušek hrají: L. Noha, M. Finger, H. Třešňáková, J. Čermák, T. Bambušek, T. Jeřábek a R. Němec |
Začátek je doslova skličující, soubor buduje v divákovi nepříjemný a špinavý pocit nelítostné civilizace opájející se černou tekutinou.
Ten jen umocní nejvýraznější postava - vyžilá silikonová herečka s loupajícím se obličejem v podání snad dvoumetrového Jakuba Čermáka přesvědčuje diváky o nepostradatelnosti suroviny.
Bohužel stejně naléhavě nevyzní druhá část, navazující ve dvoře areálu, kde se ukazuje bída místních a drtivá policejní represe. Úvodní surrealita je zde zapomenuta a přehlušena přílišnou dějovostí. Zaujme tak hlavně model ropného čerpadla promítaný na vysokou budovu mlýnů.
Kdyby Ropa končila po první půlce, nebylo by co vytknout, tam řekla úplně vše.
Cesty energieHry z cyklu Cesty energie jsou vždy inscenovány v průmyslových kulisách. První představení Uhlí se v roce 2009 odehrávalo na dole Michal na Ostravsku, inscenace Voda ve staré čistírně odpadních vod v Praze-Bubenči, Uran ve vojenském bunkru Drnov u Slaného. Divadelnímu zpracování vždy předchází takzvaný scénický dokument, kdy herci čtou archivní dokumenty. V Pardubicích jej mohli diváci vidět v rafinerii Paramo loni v listopadu. |
