Na pražský koncert britského seladona Robbieho Williamse čekali tuzemští fanoušci dlouho. Před jedenácti lety je v Praze svou popovou show uhranul. Znovu se k nám chystá 26. dubna příštího roku, ovšem s dost netradiční deskou.
Jak už vyplývá z jejího názvu Swings Both Ways, vrátil se na ní ke svému srdcovému žánru. A také konceptu, který mu vynesl komerčně nejúspěšnější položku v jeho diskografii. Po dvanáct let starém albu Swing When You’re Winning natočil už podruhé desku úplně klasického střihu.
Přestože minimálně evropským klubovým a diskotékovým světem zmítá vlna elektroswingu, která si vypůjčuje staré melodie a balí je do ambaláže elektronické taneční hudby, Williams je od obalu až po fotky naprosto konzervativní. Smířený s tím, že se čtyřicítkou na krku už mu publikum mládnout nebude, a točí desku, která se dá poslouchat u rodinné večeře.
Hlavně konzervativně
Nové album nepojal jako kolekci předělávek, ale šest coververzí klasických bigbandových standardů (je mezi nimi Minnie the Moocher, I Wan’na Be Like You nebo Dream a Little Dream) doplnil sedmi novinkami.
Swings Both WaysRobbie Williams CD, 399 korun |
I tady se dá mluvit o sázení na jistotu, protože na nich spolupracoval s Guyem Chambersem, který je podepsaný pod jeho největšími hity, včetně Angels. Chambers také desku produkoval a dostal tak nejednoduchý úkol: zařídit, aby nové věci dostatečně zaujaly vedle prověřených melodií, které většina posluchačů už předem zná. Postup, který zvolil, je dobře patrný zejména v prvním singlu Go Gentle, který sice "hraje" bigbandově, ale v jádru je to v podstatě tradiční popový song, ve kterém je snadné rukopis dvojice Williams - Chambers rozpoznat.
Přes roztomilé a funkční detaily, jako je pískání v závěrečné části skladby, však z výsledku žádný velký hit nevylezl.
Chybí památný moment
Což je problém celé desky, která skvěle hraje a muzikantsky je opravdu výborně a poctivě udělaná, ale řemeslu tu chybí moment překvapení a vytržení, jakým byl před lety duet Somethin’ Stupid s Nicole Kidmanovou.
Na novince to mezi hosty trochu zajiskří jen v široce roztáhlé melodii titulní písně, když se Williams začne špičkovat s Rufusem Wainwrightem, který mu zapěje: Robbie, stejně myslím, že jsi trochu gay. Pár fórů ovšem desku z kategorie "příjemný poslech" nepovýší.
