Co je kinematografie na světě, lepší recept na dobrý film nikdo nevymyslel. Kdo staromódní návod popírá nebo neumí, vydává se za objevitele nových cest - jenže pak přijde Ron Howard s Rivaly, které natočil přesně v duchu základních pravidel, a nechává upachtěné průkopníky daleko za sebou. Právem.
Klukovské hecování
Rivalové nic neobjevují, nic neboří. Úplně jim stačí, že vyprávějí. Bez experimentů, zato vkusně; bez patentu na jedinou možnou historickou pravdu, zato poutavě. A vyčítat jim, že si vybrali právě efektní postavy formule 1, šampiony Jamese Hunta a Nikiho Laudu, by bylo stejně pokrytecké jako předhazovat Miloši Formanovi, proč místo Amadea nezvolil příběh bezejmenných ztroskotanců říše not.
Král večírků Hunt versus nudný dříč Lauda vskutku připomenou Mozarta se Salierim, ovšem tady není mistr jednoznačný a divákovi, jenž závodům nepropadl, je dost fuk, kdo právě vyhrává. Platí to i pro herce, Daniel Brühl coby Lauda má roli vděčnější, Chris Hemsworth jako Hunt líbivější, ale ze vzájemného, klukovsky nakažlivého hecování vychází vítězně ten třetí: scenárista.
Peter Morgan totiž logickou šablonu - buď se jezdí, nebo mluví, případně se pro ozdobný doplněk ukazují lásky jezdců - rozbíjí duchaplným britským vtipem, jenž z natřásání kohoutů na jednom smetišti dovede hladce přejít k tíživějším tóninám. A Howard pak pěstěným smyslem pro detail obstará zbytek: napětí, okouzlení, dobovou patinu, bravurní snímání jízd i tiché okamžiky soustředění, samoty, strachu.
Profesní román o pravých chlapech má samo sebou lehce romantizující nátěr, ale před bezduchými hrdiny série Rychle a zběsile, natož Stalloneovým kouskem Formule! vede o několik kol. Pouze slavný Le Mans mu ještě ujíždí.
3. října 2013 |